S kým se vlastně válčí
Po představení pražské hostovačky inscenace Válka s mloky jsem se o ní krátce bavil se spolužáky, kteří mají tvorbu Michala Háby opravdu rádi a cíleně ji vyhledávají. Byli nezvykle zklamaní, zatímco já po dlouhé době našel s režisérem společnou řeč. Bylo by příliš jednoduché říct, že je to prostě jen díky tomu, že se Hába tentokrát více drží původního inspiračního zdroje, protože celá věc je o něco složitější.
Začátek trochu připomene dřívější režisérovu inscenaci Škola žen s Janem Plouharem v hlavní roli. Tentýž herec tentokrát osvědčuje svoje pábitelské komediantství v postavě Kapitána J. Van Tocha, žvanivého zupáckého námořníka, když s nezbytnou cigaretou v ústech nekonečně popisuje své setkání s mloky. Po tomto slibném začátku následuje výprodej obvyklých Hábových postupů v podobě přihlášení se k odkazu Bertolta Brechta, výkřiku „všechnu moc imaginaci“, jednoduchých vtípků a zmínky o nějakém teoretickém konceptu (tentokrát jde o výrok mediálního teoretika Marshalla McLuhana „the medium is the message“).
Jenomže potom inscenace chytí směr, který jsem jako divák s chutí následoval. Ondřej Jiráček ve svém monologu představí podnikatele Bondyho coby koncentrát toho nejhoršího, co může nabídnout svět motivačních řečníků, pyramidových schémat, manosféry a bezuzdného kapitalismu. Opravdu sugestivně je následně ztvárněn vzestup mločí populace. Dlouhý, ovšem strhující výstup využívá znervózňující hudbu Jindřicha Čížka, ústecký dětský pěvecký sbor i choreografii, v níž výhružně tančí Mlok Luciany Tomášové. Závěr je věnován explicitnímu přihlášení se k antifašismu ústy Barbory Váchové, jemuž propůjčuje scénickou působivost sborový zpěv písně Bella Ciao v podání celého obsazení.
Protifašistický apel je v tomto titulu skutečně nepřehlédnutelný, ovšem v průběhu celého večera není vlastně nikdy úplně jasné, kdo je tu „hodný“ a kdo „zlý“ – jestli rozpínaví mloci, nebo tupě xenofobní lidstvo. Kromě skutečnosti, že ani coby hudebně-činoherní podívaná není Válka s mloky vůbec marná, je právě v tom hlavní přednost Hábovy inscenace. Deklaruje fašismus jako jednoznačnou hrozbu, avšak neukazuje prstem na jejího jednoho určitého původce a nabízí tak nezvykle soustředěné sdělení: že na zlu tohoto světa se možná přeci jen trochu podílíme úplně všichni, ať už jsou naše názorová směřování jakákoli.
VOJTĚCH VOSKA
Více informací zde
Foto Patrik Borecký
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme