Setkali jsme se v samoobsluze
Premiéra inscenace Jiřího Adámka Austerlitze Prosím, zvoňte se konala v opuštěném a betonově nevlídném prostoru bývalé holešovické večerky (pokud jsem to správně pochopil, jednalo se o vylepšenou verzi již dříve hraného kusu). Tři „hlavní“ performeři, režisér, zvukový designér a pár dalších účinkujících se pohybovali mezi zhruba dvacítkou diváků usazených na zemi, vytvářeli pospolitou atmosféru a prováděli celou řadu podivných akcí, občas poetických, jindy spíše groteskních (ale jen malinko), uvolněných a neuspěchaných. Nakonec vše vyústilo do společného posezení a povídání kolem kulatého stolu. Přes jistou apriorní podezíravost vůči takto pojatému divadlu mohu s potěšením napsat, že to vyšlo nad očekávání dobře.
Tinka Avramová, Fedir Kis a Matěj Šumbera (omlouvám se ostatním zúčastněným, ale tihle byli v pomyslném popředí) zpočátku hráli hodně na publikum, postupně se začaly více prosazovat nejrůznější zvukové s scénografické hrátky. Došlo na řadu překvapení i momentů místy až magických, nechyběly však ani nápady, které dění sympaticky posouvaly za hranu absurdity. Případné chyby a selhání techniky se zcela přirozeně stávaly součástí hry.
Obvykle se ovšem nejednalo o nic zvlášť komplikovaného. Namátkou třeba scéna vysávání koberce, ve které sice Fedir Kis popojížděl s opravdovým vysavačem, ale drobky z podlahy sbírali jeho kolegové a házeli je přímo do odpojené trubice. Nebo napínavý výstup, ve kterém Kis vybíral u diváků hrníčky od čaje a balancoval s nimi na dlouhém pružném prkně, přičemž velmi reálně hrozilo, že se mu všechno rozsype a roztříská.
Ne všechny výstupy byly stejně nosné, našlo by se i pár hluchých nebo zbytečně dlouhých míst, celkově mě ale Prosím, zvoňte bavilo (nebo možné přesněji řečeno „drželo“) mnohem více než nedávná podstatně ambicióznější premiéra Za rohem svět ve Studiu Hrdinů. Ale to už jsme u otázky, kterou je u Adámkových inscenací možné vznášet opakovaně: jak moc se od sebe liší jednotlivá představení, jak moc záleží na tom, jestli se v onen konkrétní večer podaří navodit správnou atmosféru nebo ne. Všichni divadelníci vědí, že to platí pro jakoukoli inscenaci, ale u těch Adámkových je to, myslím, obzvláště citlivé - když nevznikne ta potřebaná nálada, není se prakticky čeho jiného chytit.
Předcházející odstavec je míněn tak trochu i jako reklama: s kolegy ze SADu jsme viděli několik různých představení zmíněného Za rohem svět a chystáme se i na všechny tři červnové reprízy Prosím, zvoňte. Jak se všechno poskládalo a jak to kdy vycházelo nebo nevycházelo, budeme vespolně rozebírat v čísle 4/2025, které vyjde hned po prázdninách.
více informací zde
foto web Alfreda ve dvoře
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme