Když si to čechovovský postavy píchaj rovnou do žíly, je z toho VŘSR. Aneb ve Volksbühne se hraje Čechov, a je to po čertech jiná opera než když se do tohohle ruskýho autora pustěj v takovym Dejvickým nebo v Národě. Povídku Duel si vzal na paškál Frank Castorf.
Na scéně točna s replikou chalupy na pilotech 1:1 (byla tam i zvonice). Často se otáčí jak v Mrazíkovi. Velká část dění se odehrávala uvnitř a byla snímána kamerami, pozorovali jsme to na vekoplošné obrazovce. Tam se občas promítaly i ukázky z filmů, třeba i českého Konce srpna v Hotelu Ozon. Bylo totiž tak nějak po apokalypse. Máchalo se vlajkami, zněla hudba všeho druhu, hlavně nahlas. Dozvěděli jsme se mnoho o Rusku, leccos o Němcích, hodně o ženách a ještě více o hysterii. Bylo to vtipné, a herci sloužili do roztrhání těla. Série divokých, ne vždy jasně vyložitelných výjevů.
A ke konci snad nejlepší jevištní provedení sebevraždy, které jsem kdy viděl. Důstojník, jemuž je se zabít, vejde po dlouhém a vyčerpávajícím dialogu dvou žen na scénu, viditelně s revolverem v ruce, prodej kolem nich, něco málo utrousí, zajde za portál. Ozve se výstřel a přiletí jeho klobouk. Čistá práce. Další smrti následovaly.
Připomínalo to fotbalový zápas, který se rozjíždí celkem pomalu. Trvalo to čtyři hodiny a z publika se postupně vytráceli ti, kteří se předtím okázale nudili nebo věc pozorovali se zdvořilým nezájmem, až tam ve finále zůstali jen nadšenci a tomu odpovídala atmosféra i ovace. Zíral jsem a nechal se strhnout.
Viděl jsem tam Die Wirtin (Dostojevskij), na jevišti stejná chalupa (akorát bez zvonice) a zřejmě podobné inscenační principy - ruský seriál ve Volksbuehne?
OdpovědětVymazatjop, trochu to navazuje i na Castorfovu čechovovskou inscenaci Nach Moskau!
OdpovědětVymazat