Varyš: Peter Pan (Wilson - CocoRosie - Berliner Ensemble)

Peter Pan, pohádkový příběh J. M. Barrieho, na němž je nejdojemnější příběh jeho autora (viz film Finding Neverland s Johnnym Depem) do naší východní kultury nikdy moc nepronikl, zato na západě, zejména tom anglofonním, je doslova hitem; ani v Německu se nad ním neohrnují - koneckonců hru překládal do němčiny Erich Kästner. Titul si vybral pro své letošní pravidelné hostování v Berliner Ensemble Robert Wilson.

Jako hudební partnery si zvolil duo CocoRosie. V berlínském gay časopise Siegessäule, jemuž před premiérou poskytl režisér rozhovor, tvrdil, že je neznal, ale stačilo mu poslechnout si tři minuty a věděl, že "this is it", jak se dnes tak hezky po jacksonovsku říká. Dotazy na to, že skupina CocRosie je vnímaná jako "queer", potažmo nevyslovené narážky na vlastní orientaci nechal bez komentáře; únik do vymyšleného světa - jasný hlavní motiv Petera Pana - je tradičně vysvětlován homosexualitou všemi barrieovskými interprety. Wilsonova inscenace s tím pracuje jen na bázi primární: Peter Pan v dandyovském rozpoložení a s přiléhavým zeleným oděvem působí poměrně jednoznačně.


Nejednoduchou muziku od CocoRoise hraje živá kapela; Peter Pan podle Wilsona je vlastně muzikál, hodně se zpívá, někdy chytlavé odrhovačky (oblíbil jsem si "Hände in die Luft", někdy peterpanovsky zádumčivě zasněné songy - jako třeba finální sborově zpívaný kus "Zemřít bude jen další pěkné dobrodružství".

Všichni mají samozřejmě tradičně nabílené obličeje, podivně lomí rukama, pozadí je modré a různě se mění světlo - Peter Pan je ale o dost rychlejší, než jiné wilsonovské inscenace; a i té rozvernosti - zvláště v barvitých kostýmech - je tu nečekaně hodně. Je to zkrátka představení pro celou rodinu. Překvapením pro mě bylo zapojení prvků sofistikovaného humoru typu říhání, prdění a močení - prostě, ani Wilson není vždycky stoprocentně předvídatelný.

Peter Pan nechce nikdy dospět a chce si žít ve svém vymyšleném světě - jistě, metafora pro divadelní režii jako dělaná. A zvlášť pro Wilsona, který jako by i divadlo dělal tak trochu ve stylu výletů do Země Nezemě. Hezky se na to dívá.