Mikulka: Kameny zmizelých (Badisches Staatstheater Karlsruhe - PDFNJ)

Pohodlně nepohodlné divadlo

V proslovu před začátkem představení Ondřej Hrab varoval diváky, že v sále budou nepohodlné sedačky – a dodal, že je to tak správně, protože divadlo má být nepohodlné. A taky, že dnes večer uvidíme představení, které nepohodlné zaručeně bude. Pravda to ovšem byla jen napůl: ohledně sedaček bylo varování zcela na místě (své učinila i dvouapůlhodinová stopáž), samotné divadlo ovšem bylo naopak velmi pohodlné, bezpečné a krotké. Alespoň v té míře, jak může být pohodlné, bezpečné a krotké dokumentární divadlo pojednávající o perzekuci židovských divadelníků v nacistickém Německu.



Polehčující okolnosti by se našly dvě: divadelníci z Karlsruhe hráli „sami o sobě“, respektive o svých meziválečných předchůdcích, a skrze dokumentární prameny ukázali několik „kauz“ coby tragický střet zcela konkrétních lidských osudů s drtivou (často úřednickou) mašinérií nastupujícího nacismu. Vše ostatní bylo divadelně zoufale nevynalézavé opakování toho, co se na tohle téma sluší říkat, tedy cosi, co určitě nikomu žádné nepohodlí nezpůsobí, protože se sděluje výhradně to, co si my, slušní lidé, už dávno myslíme taky.

Nechybí ani obligátní (a tedy také dosti pohodlný) pokus o přesah do současnosti v podobě varování před vzrůstajícím neonacismem: v poslední čtvrtině představení zazní pár povrchních aktualit a krátkých spojení s tím, o čem byla řeč v té hlavní části představení. A pak ještě tečka v podobě varování před zapomínáním a nekonáním tváří v tvář zlu: „mlčeli a byli pasivní - co měli dělat, kdo by jim to vyčítal?“ No samozřejmě, to určitě není správné, chce snad někdo nesouhlasit?

Jinými slovy: zbytečný recitační večer, ze kterého – na rozdíl od zad - rozbolí hlava asi jen málokoho.

festivalové stránky zde