Hned na úvod: je velmi potěšující, že se do Strašnického divadla podařilo přivézt Divadlo Józsefa Katony, jeden z nejznámějších maďarských souborů. Mimochodem, festival maďarského divadla Naostro je po „polském“ Palm Off Festu další na první pohled nenápadnou akcí, která nabízí nezpochybnitelně respektuhodné hosty. Jen tak dál, je skvělé, že se za „německý festival“, vlajkovou loď akcí tohoto typu, začínají řadit další plavidla.
To ovšem neznamená, že představení Kreml z cukru bylo bezpodmínečně skvělé. Právě naopak, osobně jsem s ním měl docela problémy, ostatně jako skoro vždycky, když se hraje něco podle Vladimíra Sorokina. Jeho futuristická satira - která do obludně nadsazené podoby domýšlí odpudivé rysy současného putinovského Ruska - mi připadá na jednu stranu pochopitelná, ale zároveň až moc prvoplánově jednoduchá, povrchní a lacině efektní. Tak trochu, jako když se u nás již téměř rituálně dští oheň a síra na Miloše Zemana (a opravdu to není tím, že bych měl pro Putina nebo Zemana sebemenší sympatie).
Takže zase jednou suroví a zkorumpovaní opričníci, zdegenerované vládnoucí vrstvy, zubožená země, zmanipulovaní občané; v temně groteskním víru pořád dokola. Divadelně je to všechno vlastně jen odilustrováno – byť s velkou nadsázkou a s důrazem na přepjatou neiluzivní grotesku. Krásná výprava, velmi dobří herci. Jenže málo platné, stále je to jen ilustrace. Přiznám se, že jsem se poněkud otravoval, a o tom, že by mi Kreml z cukru ukázal cokoli nového, překvapivého nebo jakkoli nečekaného ohledně Ruska (nebo nějakého obecnějšího tématu) nemůže být ani řeč. Myslím, že nikoli náhodou byla divadelně nejúčinnější scénou celého večera úplně nepolitická, samonosná anekdota: rozpačité přiznání vladařova zetě, že nedokáže odolat nutkání souložit při požáru.
Více informací o festivalu zde
To ovšem neznamená, že představení Kreml z cukru bylo bezpodmínečně skvělé. Právě naopak, osobně jsem s ním měl docela problémy, ostatně jako skoro vždycky, když se hraje něco podle Vladimíra Sorokina. Jeho futuristická satira - která do obludně nadsazené podoby domýšlí odpudivé rysy současného putinovského Ruska - mi připadá na jednu stranu pochopitelná, ale zároveň až moc prvoplánově jednoduchá, povrchní a lacině efektní. Tak trochu, jako když se u nás již téměř rituálně dští oheň a síra na Miloše Zemana (a opravdu to není tím, že bych měl pro Putina nebo Zemana sebemenší sympatie).
Takže zase jednou suroví a zkorumpovaní opričníci, zdegenerované vládnoucí vrstvy, zubožená země, zmanipulovaní občané; v temně groteskním víru pořád dokola. Divadelně je to všechno vlastně jen odilustrováno – byť s velkou nadsázkou a s důrazem na přepjatou neiluzivní grotesku. Krásná výprava, velmi dobří herci. Jenže málo platné, stále je to jen ilustrace. Přiznám se, že jsem se poněkud otravoval, a o tom, že by mi Kreml z cukru ukázal cokoli nového, překvapivého nebo jakkoli nečekaného ohledně Ruska (nebo nějakého obecnějšího tématu) nemůže být ani řeč. Myslím, že nikoli náhodou byla divadelně nejúčinnější scénou celého večera úplně nepolitická, samonosná anekdota: rozpačité přiznání vladařova zetě, že nedokáže odolat nutkání souložit při požáru.
Více informací o festivalu zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme