Švejda: Konec Faidry/Prosebnice (Vila Štvanice)

V rámci třetího ročníku Antické Štvanice uvedlo Divadlo Letí s Tygrem v tísni do sebe spletené současné parafráze dvou antických látek: hru Konec Faidry Mariny Carr (která se však spíš než o konkrétní dochované drama, Senecovu Faidru či Euripídova Hippolyta, opírá o celkovou historii Faidřina rodu) a Prosebnice Anny Saavedry (která vychází ze stejnojmenné Aischylovy hry). Přesněji řečeno. Martina Schlegelová a spol. do textu Mariny  Carr, který se hraje prakticky celý, vplétá Saavedřin text, který má sice sloužit jako podpůrný prostředek k charakterizaci hlavního "padoucha" příběhu, krále Thesea, jeho machistické samolibosti, ale působí hlavně jako provařená, bezzubá poltická satira stávající politické reprezentace s Jiřím Ovčáčkem "v čele" (je zobrazen v postavě Theseova tiskového mluvčího, který řeší problém s připluvšími "uprchlíky" - prosebnicemi).

Hru Mariny Carr Schlegelová jako by vykládala od repliky, v níž Faidra hovoří o tom, že kdyby existovali nějací bozi, mohli bychom na ně všechno svést, ale takto "musím všechno vyčítat jen sama sobě". Inscenace je vlastně rodinným psychodramatem albeeovského typu, v němž vinu na vskutku nesnesitelném vztahovém pekle (které si nejvíc uvědomuje právě Faidra) nesou naprosto všichni. No budiž. Jen té antiky v inscenaci vlastně mnoho nezbylo.
O aktuálních inscenacích antických her či parafrází antických her jsem napsal článek pod názvem Antika dnes do Světa a divadla 6/2018