Voska: Fušeři (Divadlo Na zábradlí)

Mikulášek light

Fušeři v režii Anny Davidové do repertoáru Divadla Na zábradlí vlastně skvěle sedí. Hned ve dvojím připomínají úspěšné inscenace zdejšího kmenového režiséra Jana Mikuláška, jakými jsou například Hamleti nebo Požitkáři. Jednak principem krátkých výstupů vzájemně volně provázaných širším tématem. A jednak kritickým pohledem na malost a sebestřednost lidského konání, byť v podání Davidové o poznání poťouchleji komičtějším. Přesto jsem se s nejnovější premiérou úplně nepotkal.

A vlastně s podobnou výhradou, jakou jsem měl vůči zmíněným Mikuláškovým kasaštykům. I na nevelké, přibližně devadesátiminutové ploše, která je všem vyjmenovaným počinům společná, jejich princip může působit poněkud repetitivně. Zde je tento problém zastoupen například opakovaně pojednávaným, čím dál úmornějším tématem krádeží v obchodě. Největší vytržení pak přináší hlavně očekávání, jestli další scénka bude zábavná, drsná či jiným způsobem zajímavá – anebo ne. Fušeři navíc i přes proklamace v programu trochu postrádají jakýsi temnější spodní proud, je to spíš série různě zábavných historek z prostředí hobbymarketových regálů.

Moje dosavadní brblání však neznamená, že nová inscenace je úplně marná. Zmíněná nevyrovnanost střípků z každodenního dění velkoobchodu pro kutily s sebou nese i několik opravdu povedených výstupů. Asi nejsilněji utkví ten, v němž si zákazník (Jakub Žáček) zcela suverénně přeje odříznout „panenku od toho dřeva“ – aniž by mu docházelo, že v ruce drží Ježíše na kříži – a mezi zaměstnanci vypukne diskuze, jak se k situaci postavit. Nebo když za hlídkujícím pracovníkem (Michal Bednář) přichází jeho neodbytná matka a dialog graduje až do překvapivě drastického fyzického konfliktu. Tradiční oporu v podobě špičkového ansámblu DNz netřeba připomínat.

Po vynikajících inscenacích Nie sme doma a Škvíry existence mi tahle novinka Anny Davidové přijde až nečekaně popíková. Ne, že by to vadilo samo o sobě, avšak možná i v kombinaci s nekomplikovaným námětem zanechávají Fušeři dojem jisté banality. Ovšem suverénní nejen řemeslně, ale též řemeslnicky. (Nářadí v této inscenaci nehodlá sedět v koutě.)

VOJTĚCH VOSKA

více informací zde
foto KIVA
o inscenaci budeme mluvit v podcastu časopisu SAD Záhledy #33