V Německu usazená (a stále oceňovanější) izraelská autorka Sivan Ben Yishai si ve své Lásce jako argumentačním cvičení vybírá za model nerovných partnerských dvojic ikonický pár Pepek Námořník a Olive Oyl. Vykračuje však z jejich původního animovaného fikčního světa a oba je uvádí do současnosti, kde ona je úspěšnou feministickou autorkou, a on ne zcela úspěšným ex-studentem filmové vědy s touhou natočit svůj velký film. Hra není – ale to nelze od Ben Yishai vlastně ani očekávat – jednoduchou demonstrací tezí a byť zobrazuje nevyrovnaný svazek křehké intelektuálky a poněkud jednoduššího macha, nakonec obhajuje – myslím si – lásku, či potřebu vztahu a zázemí. Samozřejmě s vtipem, hlubokou ironií a spoustou kulturních i jiných odkazů.
neděle 5. května 2024
sobota 4. května 2024
Voska: Škola žen (Činoherní studio Ústí nad Labem)
Ohnout Molièra? Nevadí!
pondělí 29. dubna 2024
Dubský: Miláčci (Horácké divadlo Jihlava)
neděle 28. dubna 2024
Mikulka: The Mirror (Gravity & Other Myth - Jatka78)
Máme rádi pop
Hodně se těšit může být zrádné. Loni v Trutnově na CirkUFFu jsem viděl mimořádně silné představení Sissy dvou členů australského novocirkusového souboru Gravity & Other Myth, a tak jsem se hodně těšil na hostování jejich mateřského souboru na Jatkách78. No, a odcházel jsem poněkud zklamaný. Ne, že by to bylo špatné, jenže byl to… takový trochu podbízivý novocirkusový pop.
Voska: Toyen – všechny barvy samoty (Divadlo Kolowrat)
Hold bez pomníkaření
Hned dvě inscenace o avantgardní malířce Toyen nabídla krátce po sobě dvě pražská divadla. Štýrský/Toyen/Heisler je k vidění ve Švandově divadle, za Toyen – všechny barvy samoty je potřeba vystoupat do podkrovního Kolowratu. Mohu prozradit, že trocha toho šplhání se v tomhle případě až překvapivě vyplatí.
pátek 26. dubna 2024
Mikulka: Postradatelní (Buchty a loutky)
Sylvester se vrací
Kritici mají sklon - vcelku pochopitelný - přeceňovat v divadle originalitu. Když se v inscenaci nestane něco neočekávaného, překvapivého či dosud neviděného, bývá to důvod k nespokojenému mrmlání (uznávám, sám to taky občas provozuji). Nic proti originalitě, jenže - co si počít s těmi, kteří zkrátka a dobře dělají to své, kteří drží styl? Hezkým příkladem mohou být Buchty a loutky. Zkušenější divák si v jejich případě může skoro pořád říkat něco jako „tohle už jsem viděl“. Jasně, viděl, no a co? Myslím, že se v tomto ohledu mohu směle považovat za diváka zatraceně zkušeného, ale stejně se na každou novou premiéru Buchet těším a obvykle si v ní s větším či o něco menším potěšením najdu to své. A je mi přitom vcelku jedno, že to už dávno není nic objevného a překvapivého.
úterý 23. dubna 2024
Mikulka: Ježíš je na Tinderu (MDP - Komedie)
110 minut, které by bylo bývalo lepší strávit jinak
Ve Španělsku usazený Argentinec Rodrigo García zažil své hvězdné období zhruba v nultých letech. Viděl jsem tehdy po festivalech pár jeho inscenací a zůstala mi po nich nejasná vzpomínka na úpornou, ale nijak zvlášť inspirovanou snahu provokovat za každou cenu, kombinovanou s neméně úpornou, leč poněkud rutinní kritikou konzumerismu či kapitalismu (na různá ocenění to kupodivu stačilo). Po zhruba patnáctileté pauze nicméně jednomu otrne a tak jsem se vypravil do Divadla Komedie, kde byla k vidění česká premiéra Garcíova koprodukčního kusu Ježíš je na Tinderu.
sobota 20. dubna 2024
Mikulka: Žáby (Fourlegs - Dejvické divadlo)
Vyšinutec jako narozeninový dar
Už jsem to porůznu napsal v různých jiných souvislostech, takže nezbývá, než se opakovat: Petr Zelenka umí psát a Ivan Trojan je herec, který se v jeho postavách dokáže zabydlet s naprosto suverénní samozřejmostí. Platí to i pro monodrama Žáby, které Trojan dostal jako dar k blížícím se šedesátinám a které hodlá uvádět jako putovní inscenaci pod hlavičkou vlastní agentury Fourlegs. (Premiéra se nicméně odehrála na domácí půdě Dejvického divadla.)
středa 17. dubna 2024
Voska: Zapomenutou cestou Praha-Lvov (Městská divadla pražská - 3KINO ART)
Prořvat se dějepisem
Hlavně díky skvělému gymnaziálnímu dějepisáři mne historie, a obzvlášť československá, vždycky dost bavila. Samozřejmě se nepovažuji za historika, ale něco málo z naší minulosti jsem snad v hlavně udržel. Jenže vyrazit s takovým zázemím na představení nové inscenace MDP Zapomenutou cestou Praha-Lvov v prostoru 3KINO ART v pasáži U Nováků se ukázalo být zásadní chybou.
sobota 6. dubna 2024
čtvrtek 28. března 2024
Mikulka: Národní sbírka zlozvyků (Losers Cirque Company - Divadlo Bravo)
středa 27. března 2024
Dubský: Macbeth (Horácké divadlo Jihlava)
Voska: Filoktétés. Last minute (Divadlo X10)
Na dovču s Filoktétem aneb Možná, že se mýlím
Občas se mi přihodí, že odcházím z představení, aniž by se mi podařilo pochopit, co a proč se mi tvůrčí tým svou inscenací snažil říct. Tak se stalo i na jednom z prvních uvedeních titulu Filoktétés. Last minute v Divadle X10. Chyba může být na mém přijímači nebo na straně divadla, chtěl jsem to prostě jen zmínit, abych dal na srozuměnou, že k veškerým následujícím řádkům je záhodno přiřadit si výrazy jako možná, pravděpodobně, asi.
neděle 24. března 2024
Škorpil: Cesta dlouhým dnem do noci (Divadlo v Dlouhé)
Zhruba ve dvou jejích třetinách přeruší Burajovu inscenaci Cesty dlouhým dnem do noci umělecko-terapeutická intervence „Sen o terapii“: na scénu vejde terapeut Daniel Wagner a rozestaví židle, na něž usednou herci. Jsou stále ve svých postavách, ale mimo O’Neilův fikční svět a podstatně civilněji odpovídají na celkem očekávatelné otázky. Divák se nedozví nic nového, jen je mu shrnuto, co by jinak – snad složitěji, či méně přímočaře – dokázal vyčíst z náznaků a vodítek obsažených v textu i inscenaci. Osobně považuji tento vstup za zcela zbytečný ornament, který zbytečně (ne-li urážlivě) podceňuje důvtip diváctva i um Eugena O’Neila. Dvojakost této scény, tedy rozlomenost mezi trváním na psychologické věrohodnosti postav a jejich realistickým ztvárněním a inscenátorským vstupem do takto budovaného světa je ale příznačný pro celou inscenaci.
pátek 22. března 2024
Mikulka: Racek (Divadlo Na zábradlí)
Čechov až na kost
Asi jsem nebyl sám, kdo od Havelkova Racka v Divadle na Zábradlí očekával, že režisér klasiku nějakým způsobem „rozstřílí“ (nebo že třeba odkáže na zdejšího, dnes už legendárního Racka Léblova). Nestalo se. Na rozdíl od Havelkova dosti bezradného dejvického pokusu propojit dávnou klasicko-romantickou „bitvu o Hernaniho“ s dnešními kulturními válkami, zůstala Čechovova sonda do světa všeobjímajících frustrací a nepřehledných sporů mezi „starým“ a „novým“ uměním ve tvaru víceméně původním. Věci to bylo ku prospěchu.
pondělí 18. března 2024
Dubský: Soused (Městská divadla pražská)
neděle 17. března 2024
Voska: Ztratili jsme Stalina (Dejvické divadlo)
Kruté žerty se Sověty
Ani mne nejnovější premiéra Dejvického divadla příliš neuchvátila a souhlasím s Jakubem Škorpilem (tady) i Radmilou Hrdinovou, že hlavním kamenem úrazu inscenace Michala Vajdičky je přepísknutá fraškovitost směřující až k řachandě. A ano, obzvlášť ve srovnání se stejnojmenným filmem, který komickou a drsně tragickou rovinu dokázal vybalancovat daleko šikovněji. Přesto si zkusím trochu zahrát na ďáblova advokáta, abych vyzdvihl dva aspekty, které mi v dejvické inscenaci přišly vlastně dost povedené.
pondělí 4. března 2024
Škorpil: Ztratili jsme Stalina (Dejvické divadlo)
Inscenace Ztratili
jsme Stalina, kterou v Dejvickém divadle podle adaptace Daniela
Majlinga režíroval Michal Vajdička má podtitul „groteska z Kremlu“. Jde
však o poněkud matoucí vymezení. Správněji by totiž mělo znít „fraška z Kremlu“.
(A pro ty méně chápavé snad i „řachanda z Kremlu“.)
neděle 3. března 2024
Dubský: Uvnitř banánu (Divadlo Na zábradlí)
čtvrtek 22. února 2024
Voska: Ještě chvilku (Národní divadlo)
Tvůj táta je divadlo
Dvě starší ženy, Věra a Květa (Johanna Tesařová a Jana Preissová), přicházejí pozdě na velevážnou operu. A protože jsou to dámy od rány, jejich vstup do hlediště je tak halasný, že představení musí být zastaveno. Věra se pustí do plamenné diskuze s osazenstvem divadla, a až teprve když se dosyta vypovídá, může se hrát dál. Tedy, jen na chvilku. Technici totiž zjistí, že někam zašantročili stroj na sny. Najdou ho pod Květiným přístavkem, dostane se do rukou zmíněným dámám – a pak už se dějí věci.
úterý 13. února 2024
Dubský: Bílá Voda (Městské divadlo Brno)
sobota 3. února 2024
Škorpil: Uvnitř banánu (Divadlo Na zábradlí)
V zásadě bych na okraj inscenace na motivy knihy Pavla Klusáka Uvnitř banánu mohl napsat něco podobného, co jsem poznamenal už v reakci na Medvěda s motorovou pilou. Obě inscenace mají obdobná pozitiva i negativa. Na jedné straně stojí tentokrát herectví Davida Petrželky, Kateřiny Císařové a Anny Kameníkové, muzikálnost většiny obsazených a hudba Martina Kyšperského r/evokující kreace muzikálních outsiderů a exotů.
Dubský: Hamlet + Vyhubyt (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Hamlet
úterý 30. ledna 2024
Hankovcová: Vojcek_jednorozměrný člověk (Lachende Bestien - Divadlo X10)
„A co my s tím, Vojcek?“
Vojcek je smršť. Poutavá, vtipná, rozjívená smršť zahalená v blyštivých třásních, dýmu a popových beatech. Michal Hába si torzovité drama ohýbá všemi možnými směry, Büchnerův beztak roztříštěný text to ale snese. Navíc je zábavné pozorovat, jak se předloha mísí s režisérovou rázností a jazykovou akrobacií. Vtípky, slovními hříčkami, pop kulturními odkazy a zcizováky se to v Hábově textové úpravě jen hemží. Stejně tak se rozbíhá doširoka tematicky. Od nástrah kapitalismu, přes klimatickou krizi, až po otázky spojené s feminismem a lidskou svobodou... Všechno s jízlivým úšklebkem na rtech a notnou dávkou (sebe)ironie, což pomáhá celkovému dojmu řachandy, v níž není na místě nad ničím přemýšlet hlouběji, nedejbože moralizovat.
pondělí 29. ledna 2024
Mikulka: Miss rodeo (Alfred ve dvoře)
U nás na Jihu
Určitě je to lákavé: postavit celou inscenaci primárně na atmosféře. Anežka Kalivodová to zkusila s kovbojsko-buranskou náladou amerického Jihu a vyšlo jí to zhruba tak napůl.
neděle 28. ledna 2024
Mikulka: Insomnie (Činoherní Studio Ústí nad Labem)
Jak se dělá divadlo
Po povedeném Jídelním voze přišel David Šiktanc s další inscenací vystavěnou na základech „vlastních zážitků“ – a opět mu to vyšlo. Insomnie pojednává, navzdory trochu matoucímu titulu, především o tom, jak vzniká divadelní inscenace a jaké nejistoty i pochybnosti přitom provázejí režiséra, který se shodou okolností nápadně podobá samotnému Šiktancovi.
Hankovcová: Echodrama (Venuše ve Švehlovce)
sobota 20. ledna 2024
Dubský: Zaráz (čtvrtek 18.1.)
Vosa (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)
Opilí (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)
pátek 19. ledna 2024
Vladimír Mikulka: Zaráz (čtvrtek 18. 1.)
Opilí (Slovácké divadlo)
Po dvou dnech ve Zlíně jsme ve čtvrtek ráno přejeli do Hradiště a začalo to být docela napínavé: po moderátorce diskusí přišla o hlas i jedna z klíčových hereček, dopolední Fyzikové tak museli být zrušeni (respektive na poslední chvíli nahrazeni jiným představením) a ohledně večerních Opilých se čekalo, jestli zaberou záchranné medicínské aktivity. Nakonec zabraly, takže alespoň večerní představení proběhlo, jak mělo. Mimochodem, až na závěrečné diskusi se ukázalo, jak moc to bylo pro Slovácké divadlo důležité: Opilí jsou kvůli „nehledanému“ výrazivu v nemilosti velké části místního publika a festival tak představoval nejspíš poslední šanci představit ambiciózní inscenaci odborné veřejnosti.
čtvrtek 18. ledna 2024
středa 17. ledna 2024
Dubský: Zaráz (úterý 16.1.)
Dub (Městské divadlo Zlín)
pondělí 15. ledna 2024
Voska: Nejbližší (Činoherní klub)
Queerová schovka
Shodou okolností se Nejbližší v Činoherním klubu stal již třetí inscenací s queer tématikou, kterou jsem v poslední době viděl. Nic proti tomu, ba naopak, jen houšť. Já, Johan*a v Komedii sice trpí slabou režií a silně nevyrovnanými hereckými výkony, Edvard II. Depresivních dětí jako by se zase nemohl rozhodnout, jestli chce být spíš historickou rekonstrukcí nebo apelativně aktuálním divadlem, u obou je však přes všechny nedostatky patrné, že se tvůrčí týmy opravdu snažily o osobitý pohled na velice aktuální problematiku. Zato Činoherní klub na to jde se svou druhou letošní premiérou vskutku lišácky.