Dubský: Vlastenci (Národní divadlo Brno)

Je potěšující vidět, že se hra populárního britského autora Petera Morgana objevuje na českých jevištích jen necelé tři roky po premiéře v Londýně. Zvlášť když jde o kus, který se věnuje palčivě aktuálnímu tématu – kde se vzal Vladimir Putin a jak došlo k tomu, že se z něj stal diktátor ohrožující celou Evropu.

Hlavní postavou inscenace je ovšem Boris Berezovskij, nejmocnější z oligarchů, kteří v devadesátých letech rozkradli Rusko, a také člověk, jenž prosadil Putina do prezidentské funkce v domnění, že se bude jednat o poddajného úředníčka. Tomáš Šulaj ho hraje jako emotivního člověka, jemuž bohatství vnuknulo pocit nepostradatelnosti. Hořké vystřízlivění z této opilosti mocí provází výbuchy vzteku, ale nakonec zůstává jen zlomenou figurkou, která ztratila bohatství, respekt i domov.

Viktor Kuzník představuje Putina jako neuchopitelnou postavu a jeho pocity dává najevo jen ojediněle. Není jisté, co ruský prezident chce, ale je zřejmé, že nemá žádné morální zábrany, aby svých cílů dosáhl. Je to postava znepokojivá, Morganem schválně napsaná jako hodně mlhavý charakter. Což je sice v souladu s tím, co o ruském prezidentovi reálně víme, ale trochu mě mrzelo, že se autor nepokusil o nějaký vlastní výklad Putinových motivací.

Režisér Jakub Šmíd opět ukázal, že dokáže dobře pracovat s rozlehlým prostorem, funkčně a s mírou využívá princip live cinema a daří se mu vystavět některé opravdu působivé obrazy (třeba opilý Jelcin, jehož jako loutku březovými větvemi postrkuje sbor oligarchů). Trochu problematické mi naopak přišlo tempo, které je hlavně v první polovině opravdu velmi volné.

Přes výše zmíněné plusy mě ovšem inscenace emocionálně příliš nezasáhla, což je, uznávám, výtka, kterou lze jen těžko racionálně vyargumentovat. Možná to souvisí s Morganovým docela analytickým způsobem psaní bohatým na faktografii. Lehce iritující (z politického, nikoliv divadelního hlediska) se mi zdálo to, že ústřední konflikt naznačoval, že kdyby byl Berezovskij při výběru Jelcinova nástupce obezřetnější, možná dnes Rusko mohlo být demokratickou zemí. Což působí jako naivní představa, zvlášť když si člověk přečte stručný výtah z moderních ruských dějin, který v programové brožuře velice přehledně zpracoval dramaturg Vít Kořínek.

LUKÁŠ DUBSKÝ

foto Barbora Bachanová
více informací zde