Dubský: Mešita + Ze života hmyzu (Národní divadlo Brno)

Mešita Téma kulturních válek je aktuální a může být i provokativní, navíc dochází i na střelbu takříkajíc "do vlastních řad“. Tvůrci totiž svou kritiku míří jak na homofobní, rasistickou či dezinformacemi zpracovanou část společnosti, tak na soudobé ochránce morálky a politické korektnosti, kteří přesně vědí, co a jak je možné ve veřejném prostoru říkat. (Předesílám, že nový titul Martina Glasera a Olgy Šubrtové jsem viděl na veřejné generálce.)

Inscenace je vlastně divadlem na divadle – pojednává o obtížích souboru Moravského národního divadla, které si nechalo od nadějného režiséra Filipa Války (Pavel Čeněk Vaculík) napsat provokativní hru s názvem Mešita. Ta pojednává o tom, jak rychle jsou lidé ochotni zaprodat své ideály, když k tomu dostanou zajímavou finanční pobídku. Připravovaná inscenace je ovšem plná vulgarismů a drsných narážek na sexuální či etnické menšiny, což vadí nejen pokrokové dramaturgyni (Hana Briešťanská), ale stane se z toho celospolečenská kauza, a premiéra je proto ohrožena.

Ačkoliv děj může působit trochu nadsazeně, události posledních dní ukazují, že dělat (nejen) v Česku satiru je v dnešní době činnost velmi nevděčná, jelikož politici (a jejich pohůnci) jsou mnohdy kreativnější než divadelníci. Narážím pochopitelně na kauzu kladenského Divadla Lampion, kde na pokyn radnice zastavili zkoušení dětské inscenace MáMě pouze na základě stížností na zcela neškodné desetisekundové video s upoutávkou.

V Mešitě je znát inspirace některými skutečnými kauzami (především humbukem kolem uvedení Frljicovy inscenace Naše násilí, vaše násilí, s nímž má Glaser intenzivní osobní zkušenost), některé postavy vykazují znaky reálných předobrazů, otevřeně si ale autoři s nikým účty nevyřizují.

Celá inscenace se nese v odlehčeném duchu, scény ze zkoušení provokativního titulu jsou úmyslně textově i herecky přepálené, společenský dopad zkoušení je divákům předáván formou filmových dotáček. Z celého kusu je znát odpor autorského dua k fanatikům na jakékoliv straně názorového spektra (což je postoj, který s nimi sdílím). Možná i proto mi přišlo, že Mešita vlastně moc provokativním dílem není a její komediální balení ji před protesty či nějakou kontroverzí ochrání.


Ze života hmyzu Podobenství bratří Čapků mělo v Brně před více než sto lety světovou premiéru, nyní ho v Mahenově činohře nastudoval Štěpán Pácl. Pojal inscenaci jako hudební revue, v níž je většina výstupů jednotlivých obyvatel hmyzí říše korunována připsaným songem (hudbu zkomponoval Jakub Kudláč, autorem textů je Robin Král) a herce na jevišti doplňuje početná taneční company.

Alegorie lidských nešvarů je platná stále, temnější podtóny však ve zvolené inscenační úpravě zanikají, lehce znepokojujícím dojmem působí snad jen válkychtiví mravenci. Inscenace je rozehrána v bezstarostném duchu, postupně zvážní a ze dvou konců, které autoři nabízejí, vybrali tvůrci ten temnější, v němž postava Tuláka umírá.

Spíše než celkový tvar tak zaujmou jednotlivosti, třeba úvodní vstup Tuláka (Petr Kubes) jako opilého diváka, hravé kostýmy Davida Janoška nebo funkční práce s prostorem, kdy jsou k nástupům postav často využity boční lóže či hlediště.

LUKÁŠ DUBSKÝ

foto Marek Olbrzymek