Fričovi Krkavci v Dejvickém divadle jsou ozvěnou jeho oceňované Vassy Železnovové uvedené před čtyřmi lety v Národním divadle. Nejen použitím mikroportů přispívajících k chladné a odtažité náladě inscenace a nejen takovými detaily jako je chrlení černé „krve“ jednou z postav v závěru. Opakuje se – opět dokonale - i pocit bezútěšnosti a marnosti, světa, v němž je každý sen odsouzen k zániku a v němž je rodina zázemím i osudem.
Znovu stojí v popředí ženské hrdinky obklopené muži, kteří jsou jen ze společenského zvyku a daností „pány situace“, ve skutečnosti a v jádru nejsou než směšnými (a kdesi uvnitř asi i zraněnými a zraňovanými) panáky. Vrací se i Fričovo suverénní vedení herců k výrazným individuálním výkonům i pozornosti ke kolektivní souhře a jeho schopnost stavět divadelně účinné i výtvarně uspokojivé mizanscény. A jako tradičně u Friče zde platí, že ne všechny odkazy a metafory lze plně dešifrovat a že bez některých (naštěstí drobných) doslovení či schválností by se dalo snad i obejít. |
| foto Patrik Borecký |
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme