Konec jara může jistě být matoucí. Jedinák s Erbesem volí výraznou nadsázku a v maskami silně karikované komunistické věrchušce jen těžko rozlišovat kdo je padouch, a kdo hrdina. Jejich čtení spíše léta než jara roku 1968 je notně „revizionistické“ a pro mnohé nejspíš bude mít i nádech obrazoborectví. Zobrazit Dubčeka, Smrkovského, Kriegela a spol jako svého druhu populisty, kteří lidu za zády (obrácené kartonové figury) jednají s Rusy a čelem k nim slibují nemožné až nesmyslné (prostě se zruší menstruace apod.) jistě nemusí jít pod nos každému. Stejně jako spíše současný jazyk, kterým spolu hovoří.
Kdo se hlouběji zabýval politickými i popkulturními reáliemi roku 1968 bude mít na Zábradlí výhodu lepší orientace v postavách, a dokáže včas odchytit odkazy na bazén, čerty, kulturu polibku i hru s dopisy. Teatrolog ocení hamletovský motiv hraní na flétny, intelektuál faustovské a oněginovské ozvuky. Jen ta Smrkovského homosexualita, stejně jako kolegou Voskou zmiňované závěrečné činely zůstanou záhadou či zbytečným ornamentem.
Lze odhadnout, že Jedinák s Erbesem se snaží črtat paralely mezi manipulativní politikou veřejnou a praktickou zákulisní tehdy i dnes, ta však poněkud zaniká v obecném třeštění a řadě scén přetažených v expresi i délce. Ze sehraného kolektivu těžko a nespravedlivo někoho vytahovat, nicméně se sluší poznamenat, že David Petrželka ve své první opravdu velké roli na Zábradlí výborně obstál, jakkoli vlastně jen využívá svého již dříve (viz např. Plechový bubínek) ozkoušeného typu sebevědomě a velkohubě klackovitého hrdiny.
foto KIVA
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme