Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (neděle 14.6)

(power)POINT - Companyia Jordi Bertran
THE HOUSE - Sofie Krog Teater
CRACKS - Divadlo Continuo
FAMOUS PUPPET DEATH SCENES - The Old Trout Puppet Workshop

(power)Point Companyia Jordi Bertran se představila na festivalu podruhé (o hrátkách s molitanovými písmenky byla řeč předevčírem). Tentokrát to byla v klubu Alfy one-man show značně nostalgického střihu. Jordi Bertran totiž zahrál inscenaci, kterou mu těsně před smrtí doslova odkázal jeho loutkářský guru.

Výsledkem byl opět zážitek tak trochu ze škatulky „nic proti ničemu“, technicky výborně zvládnuté prstové divadlo s polystyrénovou kuličkou nasazenou na palci nebo ukazováčku. Občas se hrálo jaksi kolem kytary (což vyžadovalo současně vytvářet hudbu i divadelní scénku), občas došlo na vlídné legrácky nebo trochu lyrična, třeba při výstupu inspirovaném bonmotem „když se chceš dotknout měsíce, nehledej žebřík, ale začni snít.“ (power)Point je typ laskavého a milého divadla, bez kterého bych se asi dokázal obejít, ale zas na druhou stranu, není důvod, proč by se ve festivalovém programu neměly objevovat i počiny tohoto ražení.

The House – Až poslední den došlo na objev, kvůli kterým se mi na festivaly jako je Skupova Plzeň pořád chce jezdit. I tentokrát to bylo v rámci dvojáku: dánský Sofie Krog Theatre s poprvé představil včera ve stanu, kde David Faraco sólově zahrál slušnou, ale nijak výjimečnou pouliční show Šarlatán. Dnes v poledne to bylo v Moving Station úplně jiné kafe. Sofie Krog a David Faraco společně vypálili skvělou hororovou grotesku, plnou černého humoru, drastických vtipů, vynikající práce s hudbou i ryze divadelnické invence.

Hrálo se s maňásky nebo zespodu voděnými loutkami kolem makety starého tajemného domu a představení si po celou dobu udrželo naprosto spolehlivý tah - navzdory záplavě zběsilých zvratů a bizarních dějových zákrut. Podrobněji budu o této inscenaci psát do SADu, takže se teď spokojím jen se zopakováním potěšeného zamručení: letošní Skupovka mimořádných zážitků zatím zas tak moc nenabídla (když už, byly to obecně známé domácí jistoty), a Dánové tak skoro na poslední chvíli zachránili její dramaturgickou čest.

Cracks Z Moving Station jsme přejeli do nedalekého DEPA 2015, kde publikum rozskotačené dánskými smrťáckými hrátkami spolehlivě umrtvilo představení Divadla Continuo. Po scéně se zhruba hodinu posunovaly sem a tam šedivé závěsy a zpoza nich se do zvuků velmi nevýrazné hudby překvapivě vylupovaly různé výjevy (aniž by se to ovšem spojovaly do nějakého zřetelnějšího děje nebo celku).

Přesněji řečeno, překvapivé bylo dotyčné vylupování prvních pár minut. Dál už bylo dění pořád stejnější a stejnější, a naděje, že přijde nějaký nový, neřku-li dokonce nosný nápad, se rychle rozpouštěla. Zhruba po deseti minutách jsem tudíž rezignoval a zbytek představení absolvoval v jakémsi milosrdném polospánku. Přičemž si troufám odhadnout, že jsem se v takovém rozpoložení ani zdaleka nenacházel sám.

Famous Puppet Death Scenes – A na závěr festivalu ještě jedna smrťácká inscenace. Kanadský soubor předvedl to, co slibuje titul: dlouhou sérii scén, které končí smrtí minimálně jednoho ze zúčastněných (častěji však bylo nebožtíků více). Očekával jsem, že se bude jednat o jakési variace na známá témata, ale v tomto ohledu byl titul naopak klamavý: odhaduji, že scénář je zcela svépomocný a hrdě uváděná jména autorů jednotlivých částí smyšlená.

Řada výstupů byla hodně drsných, třeba postupné sebevraždy všech členů rodiny poté, co jeden po druhém přijdou domů a u stropu visí oběšený dědeček. Že se jednalo o zlomyslný dědečkův vtip, se ukáže až na konec (a špatně to skončí i s ním, nutno dodat). Milovníci černého humoru si zkrátka přišli na své v míře zcela nebývalé, ale jeden základní problém tahle inscenace překonat nedokázala: po nějaké době to setrvalé vyvražďování začalo působit trochu jednotvárně. Nálada se v podstatě neměnila a snahy o různé motivické provazování nebo občasný runnig joke, a vůbec celá divadelní invence  nebyly zdaleka tak převědčivé jako třeba u dánského souboru.

Ale i tak, tečka za Skupovou Plzní 2026 to byla důstojná. A obecně lze konstatovat, že nedělní program dokázal docela výrazně vylepšit dojem z celého letošního festivalu. Jakkoli mám stále pocit (pokud to tedy není pustý vzpomínkový optimismus), že minulá Skupovka přece jen nabídla o něco silnější skladbu titulů než ta letošní.

VLADIMÍR MIKULKA

festivalový program zde
foto web Skupovy Plzně