Mikulka: Regiony Hradec Králové (čtvrtek 25.6.)

Bratislavské bábkové divadlo: Neskutočné príbehy Mórica Beňovského
Mariborské loutkové divadlo: Janek ježek

Neskutočné príbehy Mórica Beňovského Jsem již bohužel pamětníkem, takže mi jméno slovenského dobrodruha, který to kromě mnohého jiného údajně dotáhl až na madagaskarského krále, není úplně neznámé: jako dítě jsem sledoval televizní seriál Vivat Beňovský. Nejasně tuším, že dílo už tehdy mělo pověst slušného bizáru (jakkoli se tenhle výraz v sedmdesátých letech zcela jistě nepoužíval) a vůbec netuším, jak na tom jsou se znalostí slovenské normalizační televizní tvorby dnes v Bratislavském bábkovém divadle. V každém případě je hezké, že drží žánr: jejich inscenace je bizárem zcela přiznaným - a jde jí to jednoznačně k duhu.

Navzdory jménu divadla jde o inscenaci hranou: všechny postavy zvládne čtveřice pánů a celé to kočíruje jedna dáma v titulní roli. Beňovský putuje z kontinentu na kontinent, knír se mu stále zvětšuje, na potkání vítězí a láme srdce, neochvějně však zůstává slovenským vlastencem, navzdory tomu, že přiznává, že nic takového jako Slovensko zatím neexistuje. Situace jsou rozehrávané jako divoká groteska a pokud možno až ad absurdum: když se mluví o omrzlinách, odpadávají hercům celé končetiny, za bouře stříká voda po celém divadle (v zimě by to bylo horší) a sál postupně obkružuje rudá páska symbolizující cestu kolem světa. Když umělá inteligence opakovaně otravuje s tím, že máloco z předvedeného lze potvrdit z jiného zdroje, než jsou pochybné dobrodruhovy paměti, mrskne jí Beňovský kamsi do zákulisí. Prostě sympatická a energická třičtvrtěhodinová legrácka, která potěší děti i dospělé.

Janek ježek Elena Volpi nabídla divadlo dost podobného ražení jako zde již dvakrát zmiňovaná Miroslava Bělohlávková. Sama na scéně, jednoduchý příběh, nápadité výtvarno (herečka všechny postavy přímo na místě vytváří z modelíny), bezprostřední komunikace s dětmi, tu a tam ironie pro potěšení dospělých.

Volpi je ale o poznání méně uhlazená, s příběhem se moc nepáře, s pobavením a s viditelnou chutí bere do hry všelijaké zádrhely, třeba když modelínové loutce upadne nožička nebo očičko, pracuje i s tím, že je cizinka a její čeština tudíž není úplně dokonalá. Ani nemluvě o „subverzivních“ replikách typu „…a žili šťastně, dokud šťastně neumřeli“. Je to samozřejmě podívaná primárně určená hodně malým dětem (ty si představení viditelně a slyšitelně užívaly), ale bavili jsme se i my, odrostlejší.

VLADIMÍR MIKULKA

kompletní festivalový program zde
foto web festivalu
o Regionech budu psát do SADu 5/2026
o inscenacích A Macbeth Song a BRASS budeme mluvit s Vojtěchem Voskou a Dominikem Melicharem v podcastu Záhledy (v pondělí 6.7. )