Švejda: SAD spustil podcast

Časopis Svět a divadlo spustil vlastní podcast, nazvaný Záhledy. Konečně, chtělo by se říct na prvním místě, když už jej má kdejaká mediální platforma (Divadelní noviny ovšem ne); minutu po dvanácté.
První díl, jehož se účastnili redaktoři časopisu (vyjma Jitky Šotkovské), se věnoval zahraniční inscenaci Ukolébavka pro mrchožrouty, kterou před krátkým časem uvedl festival 4 + 4 dny v pohybu; psal o ní ostatně na Nadivadle kolega Mikulka (zde).

Švejda: Havel (film Slávka Horáka)

Jako dlouhodobému zájemci o život a tvorbu Václava Havla nemohl mé pozornosti pochopitelně uniknout ani film Slávka Horáka Havel (z roku 2020); dostal jsem se k jeho zhlédnutí až dnes.

Švejda: Dejvické divadlo oslavilo třicátiny

Dejvické divadlo oslavilo třicet let od svého založení. Při té příležitosti uvedlo svůj nepravidelně uváděný program Zítra to spustíme aneb Kdo je tady gentleman, "koncertní verzi" hry Václava Havla (poprvé anonymně uvedenou ještě za totality v rámci programu Divadla Na provázku a Hadivadla Rozrazil), po kterém nicméně tentokrát místo obvyklé besedy šéfredaktora Respektu Erika Taberyho s Petrem Pithartem (a jinými osobnostmi) následovala vespolná uvolněná beseda souboru o historii divadla (přenášená on-line).

Mikulka: Ukolébavka pro mrchožrotouty (Kim Noble)

„My fuckin‘ God!“ čili „Božínku!“

Divadelní program festivalu 4+4 dny v pohybu zahájil britský performer Kim Noble (pod hlavičkou divadla Campo), a byla to v Arše hodně ostrá jízda. I navzdory tomu, že zhruba v polovině představení přišlo několik rozpačitých minut, během kterých se technici snažili přímo na scéně opravit stávkující mikrofon, zatímco protagonista viditelně nevěděl, co si počít.

Mikulka: Já, kimči (Alfred ve dvoře)

Krátce o eliminaci diskomfortu

Petra Hůlová se sice v posledních letech na divadle angažuje docela intenzivně, tentokrát je však i ústřední performerkou. Za podpory projekce Jiřího Havlíčka a ve zvukovém designu Petra Vrby (a za supervize Johany Ožvold) necelou hodinu vypráví o tom, jak s přáteli připravuje korejské fermentované zelí kimči - a vyklube se z toho groteskní metafora poněkud zmatené české společnosti po roce 1989. Vyhlíží to sice jako poněkud kuriózní nápad, výsledkem je však inscenace až překvapivě silná. 

Mikulka: Musí se žít (Spolek Pomezí)

Lynch na Poříčí

Zdálo by se, že formát „domovního imerzivního divadla“ už má spolek Pomezí natolik promrskaný, že může  jen těžko přijít s něčím překvapivým. Ale ukázalo se, že může. I když je nová inscenace Musí se žít na první pohled podobná těm, které už v Baráku byly k vidění (především samotnému Pomezí).

Mikulka: Lidé chodí sem a tam (Alfred ve dvoře)

Jiří Austerlitz (a.k.a. Adámek) společně s dramaturgyní Klárou Hutečkovou přišli s dalším volným pokračováním svých abstraktních divadelních grotesek. Jen pro jistotu, mám na mysli sérii skončí to ústa (2017), Oči v sloup (2019) a 100 nejkrásnějších českých básní (2021). Ze všech zmíněných se jedná o dílo nejminimalističtější, nejradikálněji redukující použité výrazové prostředky: v podstatě se nemluví, scéna je barevně tlumená, jednoduchá a statická, hudební doprovod vesměs nenápadný, herectví osekané na dřeň. Děj nebo příběh by očekával jen naiva, tvůrci se však až na výjimky vyhýbají také všemu, co by mohlo připomínat tradiční divadelní situaci.

Dubský: Festival Divadlo (neděle 18.9.)

Baletky (Spitfire Company)
Burian (Divadlo F. X. Šaldy, Liberec)
Než přijdou Stouni… (Slovenské národní divadlo, Bratislava)

Dubský: Festival Divadlo (sobota 17.9.)

Zápas o generála (Komorní scéna Aréna Ostrava)
Shaxpearova myčka na ulici Kertész (Örkény Színház Budapešť)

Škorpil: Festival Divadlo 17.9.2022 (Zápas o generála, Chazarský slovník, Shaxpearova myčka na ulici Kertész)

Téma paměti a vzpomínání, které se pomalu začíná rýsovat jako stěžejní motiv letošního festivalu, se v sobotu znovu objevilo v Zápase o generála Tomáše Vůjtka i Chazarském slovníku Jana Mikuláška a Kateřiny Menclerové. Spíš drogovou haluzí než čímkoli jiným byla Shaxpearova myčka na ulici Kertész Viktora Bodóa.