Švejda: Nad glosou Jana Koláře

V novém čísle Divadelních novin vyšla glosa Jana Koláře, ve které píše o svém zážitku z nedávného vzpomínkového večera bratrů Justů ve Werichově vile.
Ocitujme ji tady s dovolením celou:
"Justové, bratři Jiří – dramatik a scenárista – a Vladimír – teatrolog –, bývali též kabaretiéři, na něž jsme chodili do Rubínu kdysi dávno v osmdesátých letech. Svoji jevištní spolupráci ukončili v roce 1990 a teprve teď, po devatenácti letech, se 28. května opět sešli na pódiu pražské Werichovy vily. Bylo to vzpomínání na to, co bylo, ale též vhled do současnosti prostřednictvím chystaného čtvrtého dílu Slovníku floskulí, z něhož Vladimír k pobavení publika předčítal. Kromě toho hrál na syntetizátor a zpíval písničky z autorské dílny obou bratrů, nenápadně připomínající „politické“ songy V + W či písně Brechtovy a Weillovy. Jiří z počítače pouštěl nahrané úryvky dialogů, situací a scén z jejich dávných představení. Některé nenávratně odvál čas, ale dva tři dialogy působily, jako by byly napsány včera. Inspirace je tu zřejmá: Voskovec s Werichem, Horníček, Suchý, ale především Ivan Vyskočil a Pavel Bošek se svým také už polozapomenutým Nedivadlem. Je to stejný svět, a právě přesah a nadčasovost některých dialogů a situací od Jiřího a Vladimíra mě překvapivě upozornily, že poetika text-appealů a malých scén pořád ještě nepatří do divadelní historie. V publiku seděl fanklub, který, vyzván ptát se a diskutovat, žádal oba bratry, aby opět společně vystupovali na jevišti. Chraň bůh, aby tu prosbu vyslyšeli. Velmi se obávám, že pro dnešní obecenstvo by slovní klaunerie a jevištní přemýšlení Jiřího a Vladimíra Justových byly příliš intelektuální a složité. Tak hluboko jsme klesli."

ilustrační foto

Mohli bychom nad tím obligátním stařeckým stýskáním "po starých dobrých časech", které jistojistě byly lepší než ty dnešní, mávnout rukou (lamentacím nad světem, v němž přestávají platit "tradiční hodnoty", dává Kolář ostatně průchod i v některých svých recenzích), ale myslím, že je aspoň vhodné podotknout:
1) návrat bratrů Justů na pódia by byl určitě zajímavou atrakcí, ale ruku na srdce: povedl se někomu v tomto ranku "přestup" do jiné doby? Jiná společenská situace, jiné estetické prostředí apod. Velmi se obávám, že by šlo jen o trapné vyvolávání "starého ducha". Pováleční Voskovec s Werichem budiž příkladem. Nechme bratry Justy odpočívat v předlistopadové éře.
2) Pokud Jan Kolář v současném českém divadle (a okolí) nevidí nic "intelektuálního" a "složitého", nezbývá, než mu doporučit, aby se to vydal hledat. A našel by třeba takového Miloslava Vojtíška alias S.d.CH, Michala Hábu (anebo z přilehlých končin Muchu či, z nedávné doby, Čokovoko). Jasně - jiný jazyk, jiné cíle pozorování, ale našel by. Stačí jenom opustit své oblíbené muzeální adresy.

P.S.: Nešlo o prvé setkání bratrů Justů od roku 1990 po devatenácti (sic!) letech; přinejmenším již před časem společně vystoupili v Kulturním centru Průhon v Praze - Řepích.