Dubský: Divadlo evropských regionů (středa 26.6.)

Transky, body, vteřiny (Divadlo Petra Bezruče)
Salto w tył (Teatr Ludowy Krakov)

Středa byla v Hradci ve znamení tropických teplot a sportu. Obě produkce, které jsem navštívil, se inspirovaly životy významných českých sportovců.

Transky, body, vteřiny (Divadlo Petra Bezruče)
Tomáš Dianiška patří v současnosti k nejzajímavějším českým autorům. U jeho autorských inscenací v Palmoffce sice občas hapruje struktura, ale humor jim rozhodně nechybí. Nejlépe jdou Dianiškovi „životopisy“. Uvozovky jsou na místě, protože historická fakta autor moc neřeší. Skutečný život vybrané osobnosti mu slouží jen jako inspirace k obecnější výpovědi a především často dost nekorektnímu kabaretu. Skvělé výsledky zaznamenal při zpracování života britského matematika Alana Turinga v inscenaci Přísně tajné: Hrubá nemravnost nebo skautky Bedřišky Synkové v "béčkovém horroru" Mlčení bobříků.

V ostravské inscenaci Transky, body, vteřiny zpracoval osudy pozapomenuté atletky Zdeny Koubkové, která vytvořila světový rekord v běhu na 800 metrů, než testy prokázaly, že se ve skutečnosti narodila jako muž. Musím přiznat, že jsem o této postavě československého sportu předtím nikdy neslyšel, a řekl bych, že dost diváků na tom bude podobně: Dianiškovi (tentokrát i jako režisérovi) nechybí ani schopnost najít atraktivní a přesto neokoukané téma.



Inscenaci rámuje rozhovor Zdeny s novinářkou, která o atletce chystá knihu. Dianiška tradičně drolí příběh do série dobře pointovaných scén. Dokáže v nich skloubit humor (místy velmi hrubozrnný), naturalismus, dojemné i mrazivé okamžiky. Přestože to na první pohled může vypadat jako nesourodý koktejl nápadů, nakonec se vyloupne příběh až bolestivě popisující lidské předsudky, neschopnost přijmout jinakost.

Skvělý je v hlavní roli Jakub Burýšek, který svého „babochlapa“ vytváří bez patosu, ale aniž by se uchyloval ke karikatuře. Pro Burýška je představení i náročným fyzickým výkonem (zvlášť ve středečních teplotách šplhajícím se ke 40 stupňům).


Salto w tył (Teatr Ludowy Krakov)
Poněkud rozpačitější dojmy jsem měl z polského příspěvku k dějinám československého sportu. V Krakově se inspirovali povídkou Oty Pavla Pohádka o Raškovi a zpracovali cestu tohoto skokana na lyžích k olympijské medaili.



Inscenace začíná v ošuntělé hospodě těsně před zavírací dobou, kde se scházejí slavní sportovci naší minulosti (mimo jiných třeba Emil Zátopek se svojí ženou). Někteří zmíní své úspěchy i pády, jinak se ale s jejich postavami po celou dobu nijak nepracuje. Pozornost je zaostřena jen na Jiřího Rašku. Připomene se jeho mládí, cesta ke sportu i problémy, které v době komunismu provázely nejen sportovní oblast. Celé je to hodně surrealistické, místy i celkem zábavné, ale nějaké jasné směřování tomu chybí. Vyprávění Raškova příběhu je navíc často přerušováno hudebními mezihrami s eklektickým výběrem písní (od Griegovy suity z Peer Gynta po polskou verzi hitu Waterloo od skupiny Abba). Trochu to připomíná školní besídku.

Na konci inscenace zvážní a konečně definuje, co chce vlastně říct, totiž že člověk by se neměl vzdávat svých snů a jít si za svým. Divadelně to ale říká dost rozpačitým způsobem.

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalové stránky zde