Voska: V závěji (Komorní divadlo Kalich)

Když je v závěji útulno

Tak zase jeden výlet do míst, kde se jeden zas tak často nevyskytne, ale tentokrát s výrazně lepším výsledkem než posledně v Ypsilonce. Duel Jiřího Langmajera coby samotářského Patricka a Petry Hřebíčkové jako trhle extrovertní Judith v Komorním divadle Kalich je milou, nenáročnou zábavou – bez jakékoli uštěpačnosti, která by snad z toho konstatování mohla čišet.

Režisér Jakub Nvota staví oba účinkující do logického protikladu, Langmajer je povětšinou suše civilní, Hřebíčková bláznivě rtuťovitá. Jejich vzájemné škorpení však nepostrádá příjemnou uměřenost, nesklouzává se tu k šaržím, ačkoli charakterové danosti obou postav k tomu mohou svádět.

Celá inscenace si zkrátka udržuje lehký nadhled sama nad sebou, oporou je jí v tom ostatně i výchozí text Petera Quiltera. Postupně se odhaluje Patrickova dlouho skrývaná minulost, ovšem když to užuž vypadá, že se budou melodramaticky otevírat dávná traumata a jejich současné tragické důsledky, Quilter vždy přijde s vtipně jednoduchým rozuzlením. (Omlouvám se za tu neurčitost, ale nechci se dopustit příliš velkých spoilerů.)

Dvě hodiny s pauzou jsou dost a dost a tempo inscenace není z nejrychlejších, avšak v tomto případě to až tak nevadí. Uvíznout uprostřed sněhové bouře v domě stárnoucího pedanta není v Komorním Kalichu zážitkem bůhvíjak divadelně výjimečným, ale o to vlídnějším.

VOJTĚCH VOSKA

foto www Kalich
více zde