pátek 28. června 2024

Dubský: Festival Regiony 2024 (čtvrtek 27. 6.)

Nie sme doma (Divadlo Husa na provázku)

Mistrovská lekce (Městské divadlo Zlín)


Nie sme doma
Husa na provázku představila dramatizovanou korespondenci slovenského zpěváka a kytaristy Deža Ursinyho se synem Jakubem, kteří si během krátkého společného bydlení v bratislavském paneláku dopisy strkali pode dveřmi. Nedílnou součástí inscenace režisérky Anny Davidové je také osm Ursinyho písní.

Autorka dramatizace Martina Kinská se soustředila na dvě hlavní témata. Jedním je generační střet, otec a syn se opakovaně potýkají s tím, že mají rozdílné představy o tom, jak by mělo jejich společné soužití vypadat. Výbuchy hněvu střídá křehká rovnováha, kdy se zdá, že si k sobě oba rozdílní muži začínají hledat cestu. Nemají na to moc času, jelikož druhým zásadním tématem je Ursinyho boj se smrtelnou nemocí - v pouhých čtyřiceti sedmi letech zemřel na rakovinu jazyka, s níž se potýkal šest let.


Jan Kolařík hraje Deža ve ztišené poloze, cítí, že by před svou smrtí měl synovi ještě něco předat, ale často neví, jak na to. V boji s nemocí se snaží zůstat nad věcí, odmítá lékařské zákroky, sám si volí svou cestu, kterou tvoří hladovky, cvičení i meditace. Jakuba ztvárnil Matouš Benda jako kluka na prahu dospělosti, který je plný vzdoru, nechybí mu bezbřehé sebevědomí mládí, rád provokuje, ale za tím vším probleskují okamžiky citlivosti. Markéta Matulová pak odehraje mnoho různých postav včetně psa Havrana, jejichž přítomnost na jevišti většinou odlehčuje tíživou atmosféru; hlavně ale v Ursinyho písních dokazuje své skvělé pěvecké dispozice.

Režisérka Davidová dokázala vystavět řadu opravdu silných symbolických obrazů, za všechny lze jmenovat třeba ten, kde Jakub pokrývá nemocného otce dalšími a dalšími dekami, aby ho pak v této záplavě prádla marně hledal. Problémy má ovšem inscenace s tempem, místy se hodně táhne, což oslabuje emocionální účinek. Také gradace mohla být lepší, finále je ke škodě věci rozdrobeno hned trojicí písní.


Mistrovská lekce
Terence McNally je u nás známý především jako libretista populárního muzikálu Donaha!, ale pozornosti se na českých jevištích dočkala i jeho hra Mistrovská lekce o operní pěvkyni Marii Callas. Jedním z důvodů, proč nasadit toto drama na repertoár, může být i fakt, že poskytuje vděčnou příležitost pro starší herečku, takových rolí není mnoho. Ve Zlíně si se ztvárněním operní divy dobře poradila Helena Čermáková, která dokáže zachytit perfekcionismus a přísnost na sebe i okolí. Profesionalita Callas hraničí s posedlostí a otevírá otázku, co všechno je člověk ochotný pro umění obětovat.


McNallyho text je trochu upovídaný a také inscenace má místy problémy s tempem. Hlavně se ale jedná o komorní příběh, kterému by mnohem víc slušel intimnější prostor, než je velká scéna. Režisér Jakub Čermák je známý tím, že umí invenčně dekonstruovat klasická díla, ale sevřené, na slově založené drama se jeho jevištní poetice trochu vzpírá. Vyvázání příběhu z jeho časoprostoru, kdy žáci Callas jsou pojati jako dnešní mládež a slavnou pěvkyni si natáčejí na mobily, sdělení nikam neposouvá. Snaha akcentovat v inscenaci také generační střet mezi Callas a adepty operního herectví vyznívá poněkud násilně, zvlášť když je demonstrována transparentem s nápisem Nemusíš to vydržet!, odkazujícím na inciativu studentů DAMU. Nejsilnější je inscenace ve ztišených momentech, kdy vynikne herectví Čermákové a kdy se k divákovi dostává největší porce emocí.

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalový program zde

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme