Mikulka: Bůh v Las Vegas (Divadlo Na zábradlí)

Ztracení a depresivní v Las Vegas

Inscenací „o Gottovi“ se poslední dobou vyrojilo docela dost (inspirace úspěšnou knihou Pavla Klusáka je evidentní). Na Zábradlí si na závěr sezóny vybrali pobyt Gotta a spol. v Las Vegas, což je akce, kterou Klusák dost nemilosrdně demytizuje, Petr Erbes s Borisem Jedinákem se nicméně k dokumentárním faktům vztahují velmi volně. Navzdory tomu, že se na scéně pohybují postavy, které odkazují k reálným předobrazům; božským Kájou počínaje, přes Ladislava Štaidla až po smolaře Antonína Šůru.

Co se atmosféry a celkového pojetí týče, skoro to vypadá, že se inscenace inspirovala spíš halucinogenním Gilliamovým filmem Strach a hnus v Las Vegas (nebo jeho prozaickou předlohou). Jen se tu místo věčně zhuleného Johnnyho Deppa mátožně pohybují depresivní, zmatení a ponížení zástupci československého socialistického šoubysnysu. Ti se zaplétají do ryze osobních nenávistí a útoků: rozbíhavé hovory, které s neodvratnou nutkavostí končí trapností a vzájemnými urážkami, tvoří dokonce jakýsi refrén (vyvedený se zálibným cynismem a navíc velmi zábavně, nutno dodat).

Druhou polohou jsou pasáže posmutnělé, téměř dojemná série nedorozumění a míjení, jakkoli ironický osten nelze přehlédnout ani v tomto případě. Často jsou spojené s hudbou. Karla Gotta hraje Kateřina Císařová, která ovšem vyhlíží spíš jako vosková figurína a navíc ani jednou za celé představení nepromluví. Výborně ale zpívá. Povědomé melodie nebo známé písně upravil (nebo i částečně znovu zkomponoval) handagotovský a B4kový Tomáš Procházka, a je to na výsledku znát. Převládá negottovsky chladný elektronický háv, zpěv rozbitý harmonizérem a často docela bizarní aranže; dojde však i na kouzelný lidovkový trojhlas Císařová-Vondráček-König, odkazující na (skutečnou) pokleslou podobu lasvegaského Gottova show.

Bůh v Las Vegas - tak trochu překvapivě - není inscenace, která by pojednávala o Gottovi, jeho americké epizodě nebo o vztahu populární hudby a socialistického režimu (rozhodně ne v prvním plánu). Otázkou je, jestli vůbec k něčemu potřebuje odkazovat. Mně osobně tahle podívaná připadala do značné míry samonosná: zároveň zábavný i krutý výjev ze života lidí, kteří jsou vytrženi ze známého prostředí a plácají se v tom i ve svých životech, jak nejlépe svedou. Moc se jim to nedaří - a je to podívaná, která má dráždivě temné, surreálně groteskní kouzlo. Navzdory tomu, že na druhé premiéře představení v závěru trochu ztratilo tah, byl pro mne Bůh v Las Vegas jedním z nejpříjemnějších překvapení celé letošní divadelní sezóny.

o gottovských inscenacích budeme psát v SADu 5/2024
více informací zde
foto KIVA