Dubský: Festival Regiony 2024 (pátek)

Masopust: Přípravy na všechno
Činoherní divadlo Plovdiv: Zkrocení zlé ženy  

Přípravy na všechno
Režisér Jan Mikulášek s dramaturgyní Terezou Marečkovou převedli na jeviště prózu českého básníka tvořícího pod pseudonymem Elsa Aids. Vypravěč novely je mladý muž, který odešel od své manželky a dvou dětí k nové přítelkyni. Glosuje nejen svou situaci, ale i okolní svět, který nahlíží s jistým nadhledem, ale i velkou dávkou deziluze. Poetickým jazykem je vykreslován rozpad mezilidských vztahů i komercionalizace života.

Repliky si mezi sebe rozdělili Miloslav König a Šimon Krupa, kteří více než postavu hrají groteskní vypravěče, často využívají zcizovacích momentů a fyzických gagů. Přišlo mi ale, jako kdyby režisér inscenovanému textu příliš nevěřil, jelikož ho opentlil řadou mimoběžných akcí: herci střídají různé bizarní umělohmotné kostýmy a používají mnoho rekvizit. Občas v sobě tyto mizanscény skutečně skrývají vtip, který obstojí sám o sobě (třeba Krupa zabalený jako kuřecí stehna v akci), problém je, že jen málokdy svedou člověka přimět, aby se na hru podíval z jiného úhlu. Místo toho, aby vyřčené nějak umocnily, od textu spíše odváděly.

Zkrocení zlé ženy
Se Shakespearovou komedií Zkrocení zlé ženy je problém, že dnes tvůrci moc neví, jak ji vlastně inscenovat. Přesto se minimálně na českých jevištích objevuje docela často, osobně se mi ale v posledních letech nepoštěstilo vidět nějaký opravdu povedený kus.

Bulharský soubor z Plovdivu, který se na Regionech představil v zahajovacím večerním představení, umístil komedii do cirkusového prostředí. Tomu odpovídají barvité kostýmy i několik cirkusových čísel, které v podání činoherců pochopitelně nejsou nijak uchvacující, ale přišlo mi, že to celkem pěkně konvenovalo s celkovým pojetím postav.

Režisér Staiko Murdjev pojal tuhle komediantskou skvadru jako takové obludárium. Všechny mužské postavy jsou směšné, oplzlé, s výjimkou Lucenzia působí neatraktivním dojmem. Ale do tohoto rámce zapadají také ženské postavy, o nevinnosti se o nich nedá mluvit, vždyť i mladá Bianca se tu představuje v sexuálně vyzývavé scéně u striptérské tyče jako zkušená go-go tanečnice. Musím říct, že mi to nepřišlo jako špatný nápad – když nevím, jak aktualizovat příběh, změním aspoň souřadnice, v nichž se odehrává.

 

Bulharští herci pojali své role dost afektovaně, na to jsem byl ale připraven, po návštěvách divadelních představení v Athénách či Bělehradu jsem pochopil, že civilní herectví se na Balkánu moc nepěstuje. Bohužel komediální rovina při festivalovém představení moc nevycházela, smích se z hlediště ozýval jen opravdu sporadicky. Ocenit bylo možné naopak tempo, plovdivský soubor přehraje Shakespearovu hru bez přestávky za necelé dvě hodiny. S nuancemi si tu moc nehrají, na vše se jde přímo, což mi ovšem v souvislosti se zvolenou stylizací nijak nevadilo.

Problematickým prvkem je samotné „krocení zlé ženy“. Kateřina je jako fúrie předvedena jen při prvním setkání s Petrucciem. Po svatbě se krutému zacházení nijak výrazněji nebrání, až jsem si říkal, jestli se inscenace nesnaží nadhodit téma domácího násilí a s ním spojenou rezignaci týrané oběti. Patrně se ale jednalo jen o mou interpretaci, jelikož se s tímto motivem dál nijak otevřeně nepracuje a v závěrečné scéně je postaven na hlavu, když Kateřina bolestivým chvatem zkroutí Petrucciovi ruku za záda a donutí ho jít směrem, kterým chce ona. Tedy nakonec i trocha té emancipace, po které ale předtím nebylo ani památky.

Bylo to rozporuplné představení, ale na rozdíl od Vladimíra Mikulky (viz zde) mé nejhorší obavy nepotvrdilo.

festivalový program zde