Bábkové divadlo Žilina: Robinson.ka
Long & Short Company: A Show with Strings
Sanggar Paripurna a I Made Sidia: Arjunawiwaha
Sangsahwa Theatre: Loutková fantazie
Neděli jsem sice na Skupovce pojal jako den po divadelní stránce především asijský, ale ráno jsem stihnul i jedno slovenské představení: Bábkové divadlo Žilina představilo inscenaci Robinson.ka, která vznikla ve spolupráci s bratislavským souborem Odivo (a v režii Márie Danadové a Moniky Kováčové). Loutkový Robinson na jednom ostrůvku, loutková Robinsonka na druhém, mají se sice fajn, ale samotným je jim trochu smutno, takže si pošlou vzkaz v láhvi, Robinson se přeplaví k Robinsonce (po cestě ho potká bouřka, docela rychle ale přejde) a nad vším se vzklene happy end. Mezitím se zpívá (technicky dobře zvládnutý popík) a taky trochu maluje a promítá. Vlastně nějak nevím, co dalšího o tom představení napsat. Bylo milé, úhledné a do zapomnění prošumělo zhola bezbolestně.
Asijská představení jsem v neděli viděl celkem tři. O dvou z nich raději ani nebudu psát, stejně by to nemělo smysl, balijská skupina Sanggar Paripurna a I Made Sidia ani korejský Sangsahwa Theatre se v Česku asi hned tak znovu neobjeví (a pokud byste na ně někdy narazili na výletech, velkým obloukem se jim vyhněte). Vlastně mi v této souvislosti přijde zajímavá jediná věc: otázka, zda festivalová dramaturgie věděla „co bere“, nebo nakoupila exotické zajíce v pytli s nadějí, že alespoň z některého něco bude. Nebo je v tom nějaká politika? Týká se to především druhé jmenované položky: sólo nazvané Loutková fantazie by neobstálo ani před turisty na Karlově mostě (což je místo, kam tohle protivně vlezlé, obsahově banální a technicky triviální třepání roztomilými loutkami nejspíš patří).
Čest východoasijských loutkářů nakonec trochu nečekaně zachraňoval ten zdánlivě nejnenápadnější: Korejec Lee Daeyeol zahrál hrál pod hlavičkou Long & Short Company sólové představení A Show with Strings – a byla to půlhodinka čiré radosti. Nejdřív to vypadalo jen jako lehce zdivadelněné přebírání nití (ano, taková ta i u nás oblíbená dětská kratochvíle), postupem doby se však dění změnilo v klaunérii, jemnou, ale o to nápaditější. Tento typ zážitků se dost špatně zachycuje, performer totiž zdánlivě nedělal nic úplně mimořádného. Předváděl obrazce z provázku, laškoval s divačkami, pokud způsobil nepořádek, puntičkářsky ho uklidil malým vysavačem, což nebránilo tomu, aby se ten samý vysavač v další scéně proměnil v raketoplán, kterým cestovala malá prstová loutka (jednoduchá, ale skvěle animovaná). Podstatné bylo, že Daeyeol to všechno provozoval s neselhávajícím citem pro timing, dokázal sázet jeden drobný gag a drobné překvapení za druhým (na závěr například smetí z onoho vysavače naspal do mixéru a pak z něj vystřelil konfety) a to vše s usměvavou maskou profesionálně nesmělého salónního kouzelníka. Vždycky jsem se domníval, že smysl pro ironii a sebeironii není oborem, ve kterém by Asijci zrovna vynikali, Lee Daeyeol mě však velmi důrazně usvědčil z omylu. Kdybyste na něj někdy na svých výletech narazili, neváhejte.
P. S.
Abych nezapomněl: Skupova Plzeň je festivalem soutěžním. Přesněji řečeno festivalem, který domácím účinkujícím rozdává ceny, kterých je tolik, že se dostane skoro na všechny. Příslušný seznam lze nastudovat tady.
více zde
o festivalu budu psát do SADu 4/2024
foto: web Skupovy Plzně
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme