Škorpil: Dotyky a spojenia 2024 (čtvrtek 27.6.)

Bábkové divadlo na Rázcestí: Kamil
Mestské divadlo Žilina: Lilith
Slovenské komorné divadlo Martin: Divadelník

Bouřky se honí okolím a i v Turzbachu občas sprchne. A model „cílová skupina“ už začíná být pomalu ohraný.
Kamila napsala pro Bábkové divadlo na Rázcestí na objednávku polská dramatička Marta Guśniowska, režíroval ho Marián Pecko a výpravu obstarala hostující TOY BOX. Nepříliš dramatický a spíše sentimentální příběh psa Kamila, který najde (nejen) nového pána zaujme malého diváka nejspíš přdevším využitím live cinema, tedy pohledem „za kulisy“. Dospělák však trpí absencí zápletky, polopatičností a kýčovitou malebností výpravy. A může přemýšlet nad marností snahy Odiva nabízet dětem abstrakci a imaginaci, když ocasem vrtící pejsek manekýn i na drátku nad ní z perspektivy udržení pozornosti jasně vítězí.

A pozornost… Miklós Forgács napsal pro Mestské divadlo Žilina text na motivy mýtu o Lilith zavržené první ženě Adamově jako jelinekovskou textovou plochu obhajující zřejmě roli ženy jako nezávislého subjektu připravené spolutvořit svět, aby se však vzápětí ocitla v patriarchálním područí. Režisér Eduard Kudláč bohužel většinově spoléhá na dotáčky a jakoby více péče věnoval efektnosti obrazů než snahy o sdělnost textu, takže zkraje zmíněná divácká pozornost záhy uvadá a Forgáscův text se mění v pouhý proud zvuků doprovozený apartním polyekránem.

Stěžejní efekt Bernhardova Divadelníka je právě a jedině Jana Oľhová v titulní roli. Kromě jejího – chtělo by se říci již tradičně – ironického a neobyčejně tvárného a proměnlivého podání Bruscona, zbývá v inscenaci pramálo. Nepočítáme-li Hábovu potřebu některé věci doslovovat, bořit běh inscenace rádoby brechtovskými zcizovacími efekty, které jsou více efekty než zcizovací a k Brechtovi mají na hony daleko, a samozřejmě násilným rámováním všeho klimatickou krizí. Kapitalismus už se asi obehrál (ale i tak Hába pro jistotu důsledně škrtá všechny Bernardovy výpady proti proletariátu) a teď je na řadě klima. Ostatně jedna scéna z inscenace je typická: Jana Oľhová nasliní prst a nastaví ho proudu vzduchu vyluzovanému přistaveným větrákem. Tak jako ona, soudím, že i Michal Hába chápe velmi dobře „odkud vítr vane“. A dokáže toho zručně využít. Že mu aktuální slovenský politický vývoj dává málem status proroka volbou Bernharda, je však jen nešťastná shoda náhod. Protože ve své inscenaci akcentuje primárně jiná témž, než jaká jsou obsažena v jádru Bernardova texu, jenž je mu zdá se spíše dalším nosníkem k demonstraci vlastních politicko-společenských názorů.

stránky festivalu zde
o festivalových inscenacích budu více psát v SADu 5/24
o Hábově Divadelníkovi bude v SADu 5/24 psát Zuzana Timčíková