Divadlo Petra Bezruče Ostrava: Baníček, ale, ale, ale
Divadlo Na zábradlí: Konina
Konina Loutkové představení v podání dvou mladých herců Divadla Na zábradlí Kateřiny Císařové a Davida Petrželky a hostující Antonie Rašilovové potěší příjemně bláznivým příběhem o tom, jak se aktivní princezna Barbora vydá společně s mluvícím koněm zachránit jinou unesenou princeznu.
V souladu s názvem inscenace jsou některé dějové skoky dost divoké a nepravděpodobné, což ale, předpokládám, dětským divákům příliš nevadí. Dospělé asi nejvíce pobaví nonsensové hlášky koně a energie, s níž se účinkující do vyprávění příběhu pouštějí. V pozadí je cítit snaha genderově převrátit obvyklá pohádková klišé (místo obrů, čarodějů a trpaslíků potká princezna na své cestě obryni, čarodějky a trpaslici), tyto posuny ale z děje nijak netrčí a stávají se jeho přirozenou součástí.
Baníček, ale, ale, ale Moc často se mi nestává, že by nějaká inscenace výrazněji narušila má divácká očekávání, Bezručům se to ale docela povedlo. Byl jsem připraven na představení, které si bude z různých úhlů pohrávat s fenoménem fotbalového klubu Baník Ostrava, objeví se střípky z historie, představí se nejvýznamnější jména, trochu se zabrousí do klubové současnosti... To se ovšem děje jen zhruba prvních pět minut, pak představení přeruší Ondřej Brett s tím, že soubor o fotbale vlastně nic neví, tak proč by o něm měli hrát.
Inscenace uměleckého šéfa Bezručů Jana Holce totiž následně mnohem víc vypráví o ostravském divadle, o dětství, snech a trápení herců a teprve v druhém plánu se divák dozví i něco málo o Baníku. Osmičlenný herecký tým předvádí skvělou spolupráci, každý z nich dostane šanci být na chvíli tahounem. Jednotlivým scénám zabývajícím se problémy divadelního i fotbalového života nechybí nápaditost. Třeba literární rozbor přisprostlých chorálů ostravských fanoušků nebo katalogizace nejnenáviděnějších projevů návštěvníků divadla jsou naprosto bravurní, skutečně marně vzpomínám, kdy naposledy jsem se v divadle takhle zasmál.
Některé apelativnější části inscenace mají tendenci sklouzávat k doslovnosti a moralizování, ale člověk to Bezručům rád odpustí. Ukázali totiž, že si vedle ceněných společensky aktuálních inscenací dovedou udělat radost „koninou“ (abych si vypůjčil název odpolední loutkárny), a i v té potvrdit kvality souboru. Ostatně, jakým inscenačním oříškem může být spojení sportu a divadla, se nedávno přesvědčili třeba v Jihlavě se svým titulem Dukla.
LUKÁŠ DUBSKÝ
kompletní festivalový program zde
foto web festivalu
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme