Rozbité zrcadlo
Winterbergova poslední cesta
Rozbité zrcadlo Po úspěchu Vraždy v Orient expresu se šéfka liberecké činohry Kateřina Dušková vrátila k tvorbě Agathy Christie a nastudovala v české premiéře dramatizaci románu Rozbité zrcadlo, v níž hraje místo detektiva Poirota hlavní roli slečna Marplová.
Detektivky jsou mým oblíbeným knižním žánrem, na divadle ale občas nutnost vysvětlovat vyšetřovací postupy způsobuje problémy s tempem, a tak mnoho jevištních adaptací bojuje s jistou unylostí. Rozbité zrcadlo se tomu vyhýbá svou strukturou, která ve velkém využívá filmové střihy. Tento princip není vůbec náhodný, jelikož slečna Marplová s detektivem Craddockem vyšetřují pokus o vraždu hollywoodské hvězdy Mariny Greggové, kterou s elegancí ztvárnila Markéta Tallerová.
Celý příběh je podán v lehké nadsázce, která ovšem na dopolední repríze s publikem složeným ze seniorů a studentů příliš nezabírala. Lépe to vycházelo s detektivní linkou, která je dostatečně přehledná, aby si člověk mohl skládat informace dohromady a tipovat vraha (můj odhad nebyl správný), zároveň je ovšem rozuzlení překvapivé.
Winterbergova poslední cesta - Asi nejoceňovanější román Jaroslava Rudiše není vůbec jednoduchou látkou pro jevištní zpracování. Road trip napříč bývalým Rakouskem-Uherskem je filozoficky laděným epickým vyprávěním, autoři adaptace režisér Pavel Khek a dramaturg Jiří Janků museli pochopitelně některé epizody Winterbergovy cesty vynechat, přesto ve více než tříhodinové inscenaci kladou na diváka nemalé nároky.
Stěžejní téma prorůstání minulosti do současnosti se jim ale podařilo vystihnout velice přesně. Nemožnost zapomenout a nutnost smířit se s vlastními činy se vine jako červená niť celou inscenací, dějiny Evropy se prolínají s osobními příběhy stoletého Winterberga a jeho ošetřovatele Krause. Kromě toho se daří vhodně rozvíjet i regionální zakotvení románu, jehož část se odehrává v Liberci, tedy bývalém Reichenbergu. Nechybí ani jemný humor, s nímž dokáží postavy svou cestu komentovat.
V Liberci se povedlo najít ideálního představitele hlavní postavy ve Václavu Helšusovi. Jeho Winterberg je nejistý i rozhodný, někdy nesnesitelný ve své umanutosti, jindy dojemně křehký. Zdatně mu sekunduje Martin Stránský v roli Jana Krause, jeho „převozník na druhý břeh“, který pomáhá nevyléčitelně nemocným, se vyznačuje posmutnělým outsiderstvím a vnáší do inscenace jemné existenciální tóny.
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Petr Neubert a Radek Drbohlav
program festivalu zde
O inscenaci Winterbergova poslední cesta budu psát do SADU 4/2026
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme