Škorpil: Dotyky a spojenia (pátek 26.6.)

Divadlo Jozefa Gregora Tajovského Zvolen: Hej, Pookie!
Slovenské komorné divadlo: Na meďvedov!!!
Divadlo Aréna: Pokladík (Every Breath You Take)

Po včerejší OTE, zahrálo ráno Divadlo Jozefa Gregora Tajovského i pro mládež. V autorské režii Alžbety Vrzguly se  Hej, Pookie! zabývá dospíváním (hledáním sebe sama, vztahy s rodiči a autoritami, ranou sexualitou…), přičemž vychází z odborných výzkumů, vlastních rešerší i (zřejmě) zkušeností vystupujících všech generací. Troufnu si odhadnout, že inscenace okouzlujícíc svám tempem a soustředěností je nenásilně vstřícná k cílové věkové kategorii, ale především znovu ukazuje výbornou sehranost i všestrannost zvolenských herců.

Domácí, tedy z produkce Slovenského komorného divadla Martin, inscenace Na meďvedov!!! si na festivalu odbyla derniéru. „Tragifrašku v piatich dejstvách“ napsal polozapomenutý maďarský dramatik János Margittai v roce 1922 a chvíli poté ji do slovenštiny přeložila Izabela Textorisová. Dramaturgy jsou Róbert Mankovecký a Miro Dacho, režíruje Lukáš Brutovský. Text, jehož autorství je přinejmenším sporné (a proto také ten výčet výše) pracuje s (nejen) ve slovenské dramatice oblíbeným tropem kdesi na konci světa ztracené osady, kde se může vykloubit čas a dít velmi podivné věci. Ryze dámské obsazení hraje s velkým gustem, ale podobně jako při sledování starší martinské inscenace Jak jeleň budeš si tam chodiť (též podepsané dvojicí Brutovský/Dacho) jsem měl pocit, že jako cizinci mi zkrátka není dáno pochopit ani polovinu toho co sleduji.

Další autorský projekt Alžbety Vrzguly připravený pro bratislavské Divadlo Aréna nese název Pokladík (Every Breath You Take) a hovoří o podstatných tématech fyzického i virtuálního stalkingu, práva chránit si svou identitu či s ní případně nakládat podle potřeby (což není to samé), dojde i na domácí a sexualizované násilí… Hraje se veřejnou i fiktivní „personou“ známých osobností (Braňo Deák), herci vystupují z rolí a obrací se přímo na publikum… Jen je toho všeho moc, málokdy mají výstupy nějakou divadelnost či nejednoznačnost, většinou je příliš patrná snaha konstatovat či sdělit problém (pokud možno s trochou toho apelu na divácké city) a jít k další položce. Jako bychom byli spíš na nějaké prezentaci či osvětové přednášce. Že neméně důležitá témata umí Vrzgula pojednat mnohem poutavěji a divadelněji prokázala dopoledne v Hej, Pookie! Proč se to tentokrát nepodařilo je mi záhadou.
(Má delší „overnight recenze“ Pokladíku bude během dne přístupná zde v záložce „Festivalová recenzia“)

program festivalu
foto archiv festivalu
o festivalu budu psát v SADu 5/2026