Varyš: Soundtrack roku (Osamělá srdce)

Scénická hudba je u nás celkem přehlížená forma tvorby; uvidíme, zda se něco změní, pokud se její prominentní autor stane prezidentem. Ale asi nemá smysl si dělat marné naděje: prezidentem už byl i autor absurdních dramat a k větší vážnosti tohoto žánru to také nevedlo. Ivan Acher sice na prezidenta nekandiduje, jeho tvorbu sleduji však s nadšením a nesmírně si ho vážím. Acherovy kompozice a zvukové instalace patří k tomu typu hudby, který stojí za to poslouchat, i když vás dění na jevišti pranic nezajímá: což naštěstí nebyl obvyklý případ, neboť poslední dobou pracoval hlavně pro Divadlo Komedie. Leč v Jařabově Utěšitelce na Zábradlí není nic tak výrazné jako právě Acherova hudba (v trojjediném provedení autorově, Jany Vébrové a Romana Zacha). Tolik rozkošných motivů, narážek a hudebních vtipů, tolik nápadů, jak vytvořit atmosféru dvěma takty! Smekám.

Mikulka: Divadlo Na zábradlí - Osamělá srdce

Westova novela Přítelkyně osamělých srdcí je vzácným úkazem. Je ironicky zábavná a součaně z ní mrazí - ironická zpráva o světě, kterému není pomoci. A když se někdo o něco takového pokusí, nejenže špatně skončí, ale taky napáchá spoustu zla a ještě navíc se beznadějně zesměšní. David Jařab se zběsilý vír v hlavě samozvaného spasitele pokusil poctivě zachytit,

Varyš: Trvání jako smrt, smrt jako vysvobození (k financování Ateliéru, Tvaru a Divadelních novin)

Nedávno mne roztrpčila série akcí na podporu časopisu Ateliér. Z dlouhosáhlých debat o DN a Tvaru tuším, že s Ateliérem je to dost podobné: redakce si časopis za neradostné finanční situace bere za rukojmí a pod záminkou kulturní činnosti si snaží zachránit svá, jakkoli bídně placená místečka.

Mikulka: Wariot Ideal - Super Natural

Alfrédem prochází zástup nešťastníků, počínaje Markem Pivovarem, přes Krakonoše a Bee Gees až po přeborníka v přežívání v divoké přírodě, všichni si dělají plány do budoucna, nikdo jim nemůže uvěřit a nakonec taky všichni skončí v čirém zoufalství nekonečným čekáním na záchranu shůry.

Kolegyně Kyselová píše: Mein Kampf...

Mein Kampf s blogom prekonal boj s pračkou ale v zásade po včerajšej premiére v Disku

Mikulka: Aréna Ostrava - S nadějí, i bez ní

Vůjtek, respektive Aréna zkusili zkombinovat dokumentární hru o procesu se Slánským s groteskním kabaretem a vyšlo jim to docela dobře.

Zahálka: Cena pro Budulínka

Cenu Divadelních novin pro nejlepší počin v oblasti alternativního divadla získala inscenace Budulínek libereckého Naivního divadla (zajisté pod vlivem úspěšného hostování na festivalu Divadlo). Jakkoliv sympatický, milý a vtipný kousek to je, v kontextu českého loutkového divadla představuje jakýsi vyšší autorský mainstream.

Zahálka: Drábkův Richard III.

V sobotu měl v Klicperově divadle premiéru další přepis divadelní klasiky z dílny Davida Drábka - tentokrát Shakespearův Richard III. Všechno to, co mě na Drábkovi obvykle štvává, tu zůstává přítomno: náchylnost k lacinému moralizování (tentokrát přichází mimo jiné s pronikavým postřehem, že se moc díváme na televizi a málo se milujeme s partnery a vychováváme děti) i značně nevybíravý smysl pro humor, který se neostýchá vedle skutečně povedené slovní hříčky či gagu postavit švandu na první dobrou jak ze silvestrovské estrády.

Švejda: Ad V. Mikulka: Jednou ufounkou kariéru neuděláš (Lidové noviny 23. 10. 2012)

Divadla Na Vinohradech pod vedením Tomáše Töpfera zahájilo svůj provoz inscenací Jak udělat kariéru snadno a rychle.
Vladimír Mikulka ve své recenzi její hodnocení uvozuje slovy: „Navzdory intenzivním mediálním přestřelkám však zdejší novou sezonu odstartovala inscenace, kterou připravilo ještě to minulé vedení. Paradoxem je, že to ve výsledku vyjde vlastně skoro nastejno. Reálný rozdíl mezi vinohradskými odvážlivci a středoproudaři je zřejmě menší, než by se mohlo po všech silných slovech zdát.“ Ano, ta veskrze komerční inscenace – jak Mikulka svoji recenzi i končí – by opravdu na dotovaných Vinohradech neměla co dělat, jenže recenzent si východisko své úvahy až příliš zjednodušil.

Mikulka: Kariéra snadno a rychle

Muzikál ve Vinohradském divadle je zvláštní zážitek. Strašně rádi by byli ironicky nad věcí a stejně jim z toho nakonec vyleze upachtěná starokomická taškařice.