Mikulka: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (Jihočeské divadlo)

Podivný večer

Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho v Jihočeském divadle je to, čemu se říká „provozní inscenace“. Osvědčená komedie, rutinovaně provedená bez výraznější interpretace, s přepjatě legračními postavami, které se urputně snaží být směšné hned na první pohled (a také poslech). Bez valného tempa nebo opravdu nosných nápadů, bez divoce vykloubené drastické klaunérie, kterou se proslavila původní inscenace v Činoherním klubu. Ale zas na druhou stranu je to narežírované a sehrané celkem solidně, takže až na pár výjimek nedojde na nic, nad čím by bylo nutné se vysloveně ošívat. Kdo hru nezná, může se při jízdě zákruty téhle absurdní (ale v lecčems až nepříjemně reálné) rakvičkárny docela slušně bavit.

Škorpil: Na západní frontě klid / Zelené koridory (Divadlo X10)

Jak chceš mluvit o současnosti bez minulosti? Tato otázka, za přesnou citaci neručím, zazní chvíli před koncem představení nové inscenace Dušana D.Pařízka, autorské koláže z Remarqueova Na západní frontě klid a hry ukrajinské autorky Naděždy Vorožbyt Zelené koridory uváděné v Divadle X10. Otázkou ovšem je, jakou spojnici nalézt mezi osudy vojáků na západní frontě první světové války a současnými ukrajinskými uprchlicemi ve Vídni a (v jednom výjevu) Budapešti. Nejde o dvě strany téže mince. Jiná je povaha konfliktů a jiný je i tón jakými o nich jejich autoři hovoří.

Mikulka: Na západní frontě klid / Zelené koridory (Divadlo X10)

Pro jistotu začnu poučkou, kterou si obvykle nechávám spíš až do závěru: silné téma není zárukou silné inscenace. Dušan Pařízek přišel s kombinací dvou uměleckých děl, která se zabývají válkou a dotýkají se utrpení, jaké si my, kteří si o pár desítek let později a o pár set kilometrů dál žijeme docela v klidu a bez větších problémů, dokážeme představit jen jako hrozivý stín. Na západní frontě klid je proslulá klasika, současná ukrajinská dramatička Natalia Vorožbyt popisuje, jak putinovská válka zasáhla do života těm, kteří před ní uprchli. Evidentním cílem inscenace je nechat zrcadlit jedno v druhém, umocňovat dnešek minulostí a naopak. Zní to logicky, jenže málo platné, vyšlo z toho spíš dvojí opakování: dílem toho, co se na tato témata obvykle říkává a dílem toho, jak obvykle vypadají inscenace Dušana Pařízka.

Voska: Prodaná nevěsta (Divadlo Pod Palmovkou)

Proč bychom se nemlátili

Světla pohasínají a od vchodu do sálu zní nespokojené syčení a šepot. Dveře bouchnou a postranní uličkou prochází podivný průvod. Svítí si malými lampičkami a neustále se ujišťuje, kde že jsou ty schody a kolik jich je, aby pak na nich skoro každý z procesí stejně zakopnul. Když se průvod dotrmácí až na jeviště, světla se rozzáří, orchestr z nahrávky zahřmí a pestře oděný, bíle nalíčený soubor spustí Proč bychom se netěšili.

Mikulka: How Is the Weather? (Secondhand Women - Alfred ve dvoře)

Dámy z příležitostné skupinky Secondhand Women už jen jejím samotným názvem prokazují docela sympatickou dávku sebeironie. Ta je neopustila ani po dvaceti letech od první společné premiéry, tedy ve věku, kdy mají za sebou rodiny, rozvody a před sebou radosti přechodu - což také všechno v průběhu představení několikrát připomenou. Jiná věc je, že pouhá sebeironie by celý večer utáhla jen stěží.

Voska: Ve stínu diktatury (Théâtre de la Ville de Luxembourg a St. Pauli Theater - Pražský divadelní festival německého jazyka)

Když méně je více

Letošní ročník PDFNJ uzavřela inscenace Ve stínu diktatury vzniklá v lucembursko-německé koprodukci (Théâtre de la Ville de Luxembourg a St. Pauli Theater). Prakticky v ní absentovala hudba a největším výkřikem techniky bylo promítání dobových filmových ukázek. S trochu hrubým zjednodušením by se dalo říct, že si tam zkrátka dva postarší pánové hodinu a čtvrt povídali. A světe, div se – ono to vycházelo.

Dubský: Ostravar (neděle 3.12.)

Yerma (Komorní scéna Aréna)
Na závěr letošního ročníku...

Dubský: Ostravar (sobota 2.12.)

Na dotek (Komorní scéna Aréna)
Otec (Divadlo Petra Bezruče)
Bez roucha (Národní divadlo moravskoslezské)

Škorpil: Bitva o Hernaniho (Dejvické divadlo)

Slavná „bitva o Hernaniho“, čili spor mezi klasicisty a zastánci romantismu, který se strh kolem premiéry Hernaniho Victora Huga v roce 1830, byl zřejmě jednou z prvních kulturních válek. Což je také zřejmě výchozí bod stejnojmenné inscenace Jiřího Havelky v Dejvickém divadle. Hledá paralely ke kulturním válkám současným a kvarteto herců Dejvického divadla (Myšička, Krobotová, Polívka, Formanová) konfrontuje se šesti studenty KALD DAMU.

Dubský: Ostravar (pátek 1.12.)

Hornické vdovy (Důl Michal)
Nora (Národní divadlo moravskoslezské)
Peklo jsou ti druzí (Studio G)

Dubský: Ostravar (čtvrtek 30.11.)

Režisér (Komorní scéna Aréna)
Marie Antoinetta (Národní divadlo moravskoslezské)

Dubský: Ostravar (středa 29.11.)

Poslední zápas (Divadlo Petra Bezruče)
Marná lásky snaha (Národní divadlo moravskoslezské)