Voska: Pěna dní (D21)

Důstojné loučení Jakuba Šmída

Osmou a poslední inscenací, kterou ve svém domovském Divadle D21 vytvořil právě odcházející umělecký šéf Jakub Šmíd, se stala adaptace románu Borise Viana Pěna dní. A přestože nejnovější titul komorní vinohradské scény nepatří k tomu úplně nejzdařilejšímu, co zde pod Šmídovou taktovkou za šest let vzniklo, stále se jedná o slušnou inscenaci, jež do dramaturgické linie adaptací proslulých prozaických textů v D21 skvěle zapadá.

Mikulka: Divadelní svět Brno

Dvakrát radost

Bratři naděje (Divadlo Minor)
Babička Červené Karkulky dnes slaví narozeniny! (Naivní divadlo)

Dubský: Divadelní svět Brno

Špina (Slovenské národné divadlo)
Sexuální výchova (Teatr Współczesny, Štětín)
Očistec si zaslouží každý (Depresivní děti touží po penězích)

Mikulka: Celý život nestačí (Klicperovo divadlo Hradec Hrálové)

…a s kočičkami zatočíme

Před necelými čtrnácti dny měla v Dejvickém divadle premiéru „kruťácká“ inscenace Kde je ta ryba? (píšeme o ní tady a tady) Co do objemu vražedné legrace (a také co do počtu kočiček, které přijdou k úhoně) však nyní své pražské kolegy s přehledem trumfli v hradeckém Klicperově divadle, kde proběhla premiéra duchařské grotesky Celý život nestačí. Hru René Levínského režíroval Jan Frič (ti dva si spolupráci poprvé vyzkoušeli v Národním divadle v inscenaci Dotkni se Vesmíru a pokračuj).

Voska: Nebezpečné známosti (Národní divadlo)

A dáme si to ještě jednou

Lehké déjà vu, takový jsem měl pocit ze SKUTRovských Nebezpečných známostí ve Stavovském divadle. Nemyslím to nutně ve zlém. Oceňuji například, že stejně jako v případě Kytice dalo režijní duo prostor všem generacím účinkujících. Ovšem, pravda, bez obligátní svítící hvězdy a zrcadel bych se už asi obešel.

Voska: Kde je ta ryba? (Dejvické divadlo)

Jako ryba ve vodě

Po patnácti letech od premiéry 39 stupňů se do Dejvického divadla vrátil režisér David Ondříček, tentokrát s inscenací vlastního textu – Kde je ta ryba? První Ondříčkův dejvický počin jsem neviděl, leč z desetileté doby uvádění usuzuji, že to byl divácký hit. Věřím, že letošní novinka – jakkoli vedle oceňované Fifty působí nenápadně – má našlápnuto k podobnému úspěchu.

Dubský: Kde je ta ryba? (Dejvické divadlo)

Ohledně návratu režiséra Davida Ondříčka do Dejvického divadla byly před premiérou k dispozici jen velmi kusé informace, člověk tak do hlediště usedal bez konkrétnější představy, co může vlastně očekávat. Po inscenaci Fifty (viz tady a tady) se v Dejvicích už podruhé během pár měsíců pustili do životní bilance padesátníka. Rozdíl je ale už v žánru, tentokrát nejde o klasickou činohru, ale muzikálovou parodii, tedy žánr pro tuto scénu nepříliš obvyklý.

Škorpil: O Pavlovi (Divadlo Na zábradlí)

Deníky režiséra Pavla Juráčka byla už divadelně „vytěženy“ Janem Mikuláškem (viz Zlatá šedesátá) i Ivo Kristiánem Kubákem a Marií Novákovou (viz Deník 1959-1974 a Deník 1974-1989). V posledně jmenované inscenaci se už dokonce objevují úryvky ze vzpomínek Dani Horákové, který nyní naplno dává zaznít inscenace O Pavlovi uvedená v Divadle Na zábradlí Annou Klimešovou. Zahajuje ji monolog Anežky Kubátové, neboli Dani Horákové, před zataženou poloprůhlednou oponkou (či spíše závěsem). Kubátová sice navazuje na svou tradiční polohu lehce roztěkaných žen a v jejím projevu je i tentokrát patrná ironie i kontrola (až mě napadá jak moc je vlastně blízká – byť jaksi z „jiné strany“ – herectví Jiřího Ornesta, které si bylo vědomo nejen souvislostí postavy, ale i souvislostí momentální situace hraní divadla), nicméně daří se jí zprostředkovat i lítost a smutek Daňi Horákové, když vypočítává, čeho všeho se už „Pavel“ nedožil.