Mikulka: Koncové světlo (Národní divadlo)

Potíže jednoho útvaru s porušeným celkem

Moc rád bych o nejnovější Fričově inscenaci napsal něco srozumitelného a přehledného, ale je to marná snaha, není se čeho chytit. Představení začne a skončí monologem o vyrovnávání se se smrtí (tak je také Koncové světlo anoncováno), ale mezitím všechno mnohokrát a z ne úplně jasných příčin kamsi uhne, občas se něco někam vrátí, jindy zas ne, skutečnému konci předchází celá řada konců falešných. Příliš moudrý jsem z toho, přiznám se, nebyl.

Švejda: Koncové světlo (Národní divadlo - Nová scéna)

Fričovo a Tošovského Konečné světlo začíná smrtí ženy, po níž následuje její putování kamsi (za asistence "nadpozemských" bytostí). Putování Tošovský (scénář s kolektivem + dramaturgie) vede jako proud meditativní poezie, v němž si vypomáhá citováním nejrůznějších děl - a inscenace se v těchto pasážích velice podobá nedávno uvedenému, tematicky vlastně blízkému Domovu na konci světa Husy na provázku: scénář postrádá jakýkoliv podnětnější nápad, jeho dramatický potenciál je nulový, vše splývá v tok hlubokomyslně se tvářících banalit - a režii nezbývá než vařit vody: tu jen tak ironicky shazuje, tu nasadí chytlavější rastr (prostředí diskotéky, letadla),  tu je efektně obrazoborecká.

Dubský: Protokol (Národní divadlo Brno)

Je potěšující vidět, že slova vedení brněnského Národního divadla o uvádění současných her se daří naplňovat i v dramaturgickém plánu. Nová hra Tracyho Lettse se tak do Brna dostává jen necelé tři roky po své premiéře v Chicagu, přičemž na Broadwayi je „opening night“ v plánu teprve v březnu. Bohužel Protokol nedosahuje takových kvalit jako autorovy nejslavnější kusy Zabiják Joe a Srpen v zemi indiánů.

Mikulka: Se prendre (festival Cirkopolis)

Za mořskou pannou na Vinohrady

Bytové divadlo a vůbec různé domácí kulturní akce zažívají v posledních letech nenápadnou renesanci. Doma se dá samozřejmě uspořádat ledacos, ale bytový nový cirkus, to je opravdové novum. Tedy alespoň pro mne. V rámci festivalu Cirkopolis si lze tohoto nezvyklého jevu užít v nejmenovaném měšťanském prvorepublikovém bytě kousek od Míráku (a to denně až do příští soboty).

Švejda: Homo 40 (Divadlo Letí - Vila Štvanice)

Loni Jan Frič prostřednictvím Burnout aneb Vyhoř! a letos Daniel Špinar pomocí Homo 40 rekapitulují, autorskými inscenacemi, svůj život.
Spolužáci z DAMU a dnes kolegové z Národního vytvořili kdysi na škole ročníkové práce, které se pod názvem Mužské záležitosti hrály společně. Špinarovo Homo 06 bylo zajímavější - především tím, že bylo patrné, že Špinar za ten studentsky "nakopnutý" a neučesaný sled krátkých a rozmanitých obrazů ze života jednoho gaye osobně "ručí", že se jej osobně dotýká.

Časosběrná pseudoanketa – Karel Král

Karel Král (1992-2018)

Hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.

V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Švejda: Elefantazie (Městská divadla pražská - ABC)

Městská divadla pražská vsadila uprostřed sezony na své hlavní scéně, v divadle ABC, na jistotu a po provozně provedené Smrti obchodního cestujícího s Miroslavem Donutilem v hlavní roli zařadila muzikálový kýč Elefantazie, vytvořený osvědčeným autorským triem David Drábek (scénář + režie) - Darek Král (hudba) - Tomáš Belko (texty písní), hlavním lákadlem je tentokrát charismatická popová hvězda Tomáš Klus.