Švejda: Vassa Železnovová (Národní divadlo)

Vyhmátnout jádro hry a nalézt v něm téma, které rezonuje s osobním (a zřejmě i generačním) pocitem z dnešní doby - to se daří Janu Fričovi v jeho režii Gorkého Vassy Železnovové. Inscenaci určuje základní (drtivý) pocit nesnesitelnosti, který prostupuje prostředí rodiny Železnovových - a teprve na jeho pozadí se odvíjí samotný děj Gorkého hry.

Mikulka: Raut (Geisslers Hofcomoedianten ve VILE Štvanice)

Divadlo inspirované a divadlo naučené

Tři herci a jeden muzikant dobře (a v různých jazycích) zpívají a rapují, komunikují s publikem, předvedou pár masek i celou řadu nápadů, občas trochu infantilních a občas se zábavnou absurdností mířících za roh. Jmenuje se to Raut, a tak se hraje loutkové divadélko s pečivem místo maňásků. Inspirací byly La Fontainovy bajky, a tak je refrénovitě připomenuto, že máme letos čtyřsté výročí jeho narození. (Dojde i na pár vcelku prvoplánových satirických narážek na Miloše Zemana, ty jsou ale tak trochu z jiného světa).

Mikulka: Terapie (Dejvické divadlo)

Z posledních dvou dejvických premiér jsem odcházel s dojmy poněkud nesourodými. Zatímco Vina? před měsícem nabídla dvě zcela rozdílně povedené poloviny, ve včerejší Terapii to bylo o poznání komplikovanější: povedená místa se s pasážemi dosti rozpačitými střídají zcela nepravidelně.

Švejda: Raut (Geisslers Hofcomoedianten - Vila Štvanice)

Ve smršti premiér, které se dnes valí českým divadlem, by neměla zapadnout jedna položka: Matija Solce nastudoval s Geisslery podle La Fontainových bajek inscenaci-kabaret Raut (premiéra měla být již loni v listopadu, předpremiéry nakonec byly až letos v červnu, od září ji soubor uvádí na své domácí scéně ve Vile Štvanice).

Švejda: Mašíni (Divadlo Na Jezerce)

Jan Hrušínský naznačuje v programu k inscenaci Mašíni okolnosti jejího vzniku: hledali s autorem a režisérem Janem Jirků téma pro nový kus divadla a Jirků se mu zmínil o svém dlouhodobém plánu nastudovat hru o bratrech Mašínových, kterou ovšem nikde nechtěli uvést.

Švejda: Smrtholka (A studio Rubín)

A studio Rubín pokračuje ve svém programu "hovoříme o všedních věcech (jako jsou mateřství, vyhoření, stáří, a hlavně a především partnerské vztahy) očima dnešních mileniálů (nejlépe) prostřednictvím adaptací literárních (i jiných) děl" a nejnověji uvádí - v autorském přepisu Dagmar Fričové a režii Lucie Ferenzové - oceňovanou prózu Lucie Faulerové Smrtholka.

Švejda: Zlaté časy kritiků

"Vážený pane Švejdo, dobrý den, omlouvám se, že vás obtěžuji, ale dovolte, abych Vás pozval k nám do divadla na naši novinku /.../ Upřímně věřím, že by to pro Vás nebyl ztracený čas...", píší mi z nejmenovaného pražského divadla bulvárnějšího typu, ze kterého pozvánky na premiéry obvykle nedostávám.