Mikulka: Malý pán prstenů (Buchty a loutky + Športniki)

Už jsem to při různých příležitostech napsal vícekrát, takže nezbývá než zopakovat sebe sama: Buchty a loutky mají svůj dobře usazený styl (který mám osobně velmi rád) a v posledních letech z něj nijak zvlášť nevybočují. Otázkou tak obvykle je, jak moc dobře se jim ho podaří v tom kterém konkrétním případě prodat. Platilo to to i tentokrát, jakkoli se před premiérou zdálo, že spojení s generačně mladším uskupením Šprortniki by mohlo některé jistoty narušit.

Dubský: Zbabělci (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Román Josefa Škvoreckého Zbabělci vypráví o posledních dnech druhé světové války ve východočeském Náchodě (v knize pojmenován jako Kostelec). V Klicperově divadle tak využívají regionálního zakotvení a hlavně velkého hudebního nadání hereckého souboru.

Švejda: Kohlhaas (Lachende Bestien - Venuše ve Švehlovce)

Zhruba prvních třicet minut hraje Michal Hába se svými Lachende Bestien (Simona Hába Zmrzlá, Jindřich Čížek, Šimon Spišák a on) Kleistova Michaela Kohlhaase. Střídmě, antiiluzivně, bez odboček a kudrlinek - jako anatomii nespravedlnosti. Lze si představit, že v podobném duchu by inscenace mohla dospět až do konce a nebylo/nemuselo by to být málo.

Mikulka: Kráska a zvíře (Národní divadlo)

Ó, měj mě ráda…

Je to zvláštní, ale nikoli úplně nová zkušenost. Číst si dobře vypravený divadelní program s řadou chytrých statí, v nichž se členové inscenačního týmu (plus mnozí jiní) vyjadřují na konto příslušné inscenace. Je jasné, že o své inscenaci přemýšleli a diskutovali, a že to nebyly úvahy banálně prvoplánové. Je tu ale drobná potíž. Najít odraz všech těch úvah v příslušné inscenaci je skoro nemožné. Dokonce i když díky četbě programu víte, co hledáte.

Švejda: Kráska a zvíře (Národní divadlo)

První a poslední dramatický moment Špinarovy inscenace Kráska a zvíře nastane zhruba po hodině, když Zvíře vyzve Krásku, aby se na něj podívala. Jinak ale spíš než divadlo připomíná inscenace vizuální show, sled scénograficky efektních obrazů, které chladně, nezúčastněně předvádějí, nebo lépe řečeno demonstrují dějově vykastrovanou pohádku. Špinar scénicky oslňuje - ale kde zůstal příběh, na který by se diváci (má jít přitom o rodinné představení) mohli nějak napojit? Jde o skořápku bez obsahu.