Mikulka: Festival KioSK (Stanica Žilina-Záriečie)

KioSK je radost

Tři dny v Žilině-Záriečí vydaly na tolik průšvihů i zážitků, že by vystačily na měsíc. Dvě hodinky čekání v industriální krajině za Púchovem, protože se rychlíku před námi „rozbila mašina“, žilinské nádraží v dešti (intenzivní zážitek ne úplně příjemného typu vykompenzoval skvělý kebab ve Western grilu nebo jak se ten na pohled značně podezřelý stánek jmenoval). Druhdy luxusní promenáda mezi nádražím a náměstím Andreje Hlinky, plná sekáčů a kebabáren, a na samotném náměstí městské divadlo v tom nejčistším mussoliniovském stylu. Na trochu menším nádraží v Záriečí o mně sice věděli, ale na žádném seznamu jsem k nalezení nebyl. Lístky do divadla i bydlení jsem bez problémů dostal. Problémy kioskáři řeší s nefalšovanou alternativní ležérností.

Mikulka: Cikánský boxer (Buranteatr)

Brněnský Buranteatr pokračuje v tradici letního hraní v Divadle v Celetné, což je sympatické a pro nás Pražáky nadmíru pohodlné. Letos je na programu je pár osvědčených fláků „starých Buranů“ a reprezentativní průřez novou tvorbou. Z první dvojice nových titulů (ta druhá dorazí příští týden) mi to vyšlo jen na monodrama Cikánský boxer, a bylo to takové… jak to jen napsat… vydržet se to dalo, ale kamarádům bych od Buranů určitě doporučil něco jiného.

Mikulka: Finale (Analog - Jatka78)

Máme rádi nový cirkus

Trojici repríz inscenace Finale, které v Holešovicích zahrálo mezinárodní uskupení Analog, znovu potvrdilo, že nový cirkus má v Praze početnou skupinu příznivců, kteří jsou ochotni investovat do nikterak levných vstupenek i mimo zavedenou Letní Letnou (Jatka78 Analogon podpořila dosti razantní reklamou, což je jistě chvályhodné). Na středečním představení bylo narváno a závěrečné ovace ve stoje potvrdily také to, že pražské novocirkusové publikum je též mimořádně vstřícné, nebo ještě spíš mimořádně nekritické.

Čumba: Bludiště seznamů (Alfred ve dvoře - Boca Loca Lab)

Lyrická opera žije

Po tři červnové večery mělo publikum Alfreda ve dvoře možnost zažít operní představení Bludiště seznamů. Skladatel Martin Smolka ve spolupráci s režisérem Jiřím Adámkem připravil exkursi do světa, v němž se hraje dobrá soudobá česká hudba. Navíc se v tomto světě hraje i divadlo. Pokud to má dramatický spád, jednotlivé složky se spojí dohromady, v civilizovaných zemích se tomu říká opera.

Etlíková: Tváře Medy + Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí

Petr Lébl a Meda Mládková ve filmových dokumentech

V pondělí se ve Světozoru promítaly dva filmové portréty slavných a adorovaných osobností. Obě díla vznikla nedávno na FAMU a vzájemně se doplňovala - tvůrci látku zpracovali kontrastními způsoby. Autorka prvního se vydala nekompromisně proti všem mýtům, jimiž je portrétovaná osoba opředená. Režiséři druhého snímku pracovali výhradně s materiálem, v němž se odráží kult zachycené osobnosti a o konfrontaci jim vůbec nešlo.

Škorpil: Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí (Jan Kačena a Nikol Krutilová)

Spíše než o dokument, jde o „filmovou koláž“. Jan Kačena s Nikol Krutilovou evidentně nemají ambici říci cokoli o „Léblovi v Izraeli“ a ještě méně o Cyranovi v Habimě, takže schází (naštěstí) jakékoli mluvící hlavy atp. Výsledek je vlastně podobný Léblovým výstřižkovým deníkům: pro nezúčastněného nepřehledná změť střípků, výstřižků, nesmyslných detailů a nepochopitelných poznámek a šifer. Kdo chce – a těžko se tomu vyhnout – může samozřejmě sestřih Léblových home-videí sledovat z pozice „poučeného voyeura“ a odečítat si, pokoušet se proniknout za obraz, hledat náznaky a stopy toho či onoho.