Mikulka: Letní Letná 2021 (úterý 17.8.)

Jakoby nic - Cirque La Compagnie: L'Avis Bidon

Setkání s poslední hvězdou letošní Letní Letné přineslo (konečně?) nový cirkus v přímočaré, nekomplikované podobě, která má v řadě ohledů blíž k cirkusu „starému“, tedy takovému, který si na žádné zdivadelnění nehraje. Čtyři artisti prostě padesát minut sázeli jeden skvělý trik za druhým, prokládali je jednoduchými (ale ne hloupými) situačními či sebeironickými vtípky a přitom se ještě navíc tvářili, jako že jsou vlastně jen nešikové, kterým se to všechno spíš jaksi „děje“ než že by museli vynakládat velké úsilí. Čímž se zas od zmíněného starého cirkusu docela zásadně odlišovali, tam se virtuozitu sluší předvádět co možná nejefektněji.

Škorpil: Diktátor (Městská divadla pražská v Azylu78)

Filip Březina zručně napodobuje Charlie Chaplina v obou jeho rolích ve slavném filmu Diktátor. Což tedy nemyslím jako pochvalu. Ano, výkon je to svou kvantitou obdivuhodný, ale víc než perfektně nazkoušená nápodoba z něj nejde. Což je bohužel patrné, třeba když na jeviště vstoupí jeho kolega Martin Donutil v roli velitele Schultze nebo Ivana Uhlířová jako Napoloni, přestože oba vynakládají mnohem méně zjevné námahy. Smutné ovšem je, že kromě Březinova výkonu – opakuji, že množstvím převleků i porcí textu a „herního času“ respektuhodného – inscenace už nic víc nenabízí.

Mikulka: Letní Letná 2021 (pondělí 16.8.)

Dramaturga nekrmíme

Pokud bychom pokračovali ve škatulkování novocirkusových strategií, Compagnie 100 Issues předvedla v titulu Don't Feed The Alligators typickou inscenaci „na téma“, která se nehoní za efektními a technicky náročnými čísly (jakkoli příležitostně došlo i na ně). Ponechme stranou, že se jednalo o ne úplně populární téma smrti, podstatné bylo, že Francouzi prokázali velmi dobrou invenci, muzikálnost a navíc - což se obzvláště cení - i slušnou dávku vtipu a sebeironie.

Mikulka: Letní Letná 2021 (neděle 15.8.)

Cirque Le Roux: Deer In The Headlights
Les Filles du Renard Pâle: Résiste

Šotkovský: Jiráskův Hronov 2021 /závěrečná bilance/

TOP 5 (abecedně)

Cvičme v rytme (Brambůrky Most)

Natálčin Andulák (HOP-HOP Ostrov)

Přesýpání (Hana Voříšková)

Úl (V. A. D. Kladno)

Všechny báječný věci (Divadlo Navenek Kadaň)

Šotkovský: Jiráskův Hronov (Pátek 6. 8. - Soví zpěv, Všechny báječný věci)

 Předposlední hronovský den počasí ukázalo opět svou laskavější tvář, v Jiráskově divadle sklidil snad nejbouřlivější ovace tohoto ročníku Bílý tesák z DRAKu (viděl jsem napodruhé a drží obdivuhodně), mezi představeními okouzlovaly hronovské náměstí šlágry Kočovného divadla Ad Hoc (doporučuji ke zhlédnutí zde, i když s publikem zdaleka ne tak euforickým, jako bylo to hronovské) a do Meditační zahrady u hronovského kostela zavítalo Divadlo Kámen, druhdy stabilní součást JH. Já však šel neochvějně po stopách hlavního programu.

Šotkovský: Jiráskův Hronov (Čtvrtek 5. 8. - Natálčin Andulák, PopArtová píseň Slavná kauza Bakinghem, Řeči)

Čtvrtek na Hronově by byl žánrově pestrobarevný, i kdyby se od něj odpočetly Vítězné svině Buchet a loutek coby profesionální inspirace - ZUŠková inscenace dětské literatury, insitní kramářská píseň a klasická bulvární komedie.

Šotkovský: Jiráskův Hronov (úterý 3. 8. + středa 4. 8. - Cvičme v rytme, Její pastorkyňa, Na troskách civilizace, Přesýpání)

Jelikož hronovský hlavní program je méně zahuštěný než v letech minulých - což se kompenzuje kvalitním programem inspirativním a doprovodným, včetně zábradláckých Hamletů, jimž poskytlo divadelnické publikum takřka ideální rezonanci - lze shrnout dva dny hlavního programu do jednoho textu. Opoždění mého zpravodajství budiž navíc nezáměrným svědectvím o tom, jak náročné jsou hronovské dny (a noci).

Šotkovský: Jiráskův Hronov (pondělí 2. 8. - Úl, Adéla ještě nevečeřela)

Počasí je na letošním Hronově sice kolísavé, ale divadelní kvalita v zásadě velmi slušná. Potvrdily to přes výhrady i dvě inscenace souborů, které se hronovské žatvy účastní pravidelně - kladenského V.A.D. a Hrobesa, jedné z divizí holešovického Divadla Radar.

Úl Kazimíra Lupince a kolektivu V. A. D. bývá přirovnáván k Havelkovu Společenství vlastníků, ale to je - zdá se mi - paralela spíš povrchní, způsobená schůzovním rámcem obou kusů. Úl ale nemá ambici být podobenstvím mocenských bojů ve společnosti a jeho stavba je podstatně volnější, než u předchozích Upokojenkyň kladenského souboru. 

Šotkovský: Jiráskův Hronov (neděle 1. 8. - Strategie růže)

Neděle byl na JH den relaxační - kromě inspirativního hosta, jazzové klauniády Pingls aneb Hot Café Revue (soubor Lindo, hop! a orchestr OPSO), o kterém postačí říct, že tuto povedenou taškařici přijalo hronovské publikum takřka freneticky, mi festivalový rozpis nabídl už jen jedno představení.

Navíc šlo vlastně o "ne-představení", neboť takto se produkce Strategie růže souboru Teď, nádech a leť deklaruje. Není úplně jasné proč, neboť nic obzvlášť hraničního na Strategii růže není. Formálně vzato jde o storytelling v nepravidelném prostoru - mezi židlemi rozmístěnými do neuspořádaného kruhu se pohybuje šestice performerů, kteří si vždy přisednou k části publika a začnou jim vyprávět svůj příběh. 

Šotkovský: Jiráskův Hronov (Sobota 31.7 - Slaměný klobouk, Vyhnání z ráje už proběhlo, Hra o duši)

 Zahájení 91. Jiráskova Hronova proběhlo, jak mělo – slunce svítilo (v dalších festivalových dnech se tato situace zdá se nebude často opakovat), místo playbackového Noida Bárty, který zde otevíral festival před pár lety, zahrál velmi kompetentně Mladý týnišťský big band a české amatérské divadlo představilo v jediném dni hned tři své kontrastní polohy.