Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové (čtvrtek 28.6.)

Drak: Faust
Klicperovo divadlo: Černá voda
Národní divadlo Brno: Strach jíst duši

Předpovědi počasí jsou pořád lepší a lepší a večer prší pořád víc a víc. Na tradiční noční vysedávání v Žižkových sadech s charakteristicky zavánějícími stromy v zádech to bohužel moc není. Na sjíždění neméně tradičních festivalových guilty pleasures v podobě klobásy ve stanu před Kliperákem a kebabu z hladového okénka počasí naštěstí vliv nemá. Takže odškrtnuto.

Dubský: Divadlo evropských regionů Hradec Králové (středa 27.6.) : Kabaret normalizácia

Slovenské národné divadlo: Kabaret normalizácia alebo Modlitba pre Martu

Kabaret normalizácia je nenápadná inscenace, která ale pro mě nakonec představuje největší zážitek ze všech viděných festivalových produkcí. Autor a režisér Matúš Bachynec věří silnému životnímu příběhu Marty Kubišové a nepotřebuje ho opentlit všelijakými efekty, aby zvýšil intenzitu jeho vyznění.

Švejda: Co mě potěšilo v divadelní sezoně 2017/18

I kritik - věřte nebo ne - je v divadle nejspokojenější, když vidí něco, co se mu libí a co může pochválit. A tak, abych uplynulou sezonu završil vpravdě pozitivně, si tu dovolím uvést jen těch pár postřehů - divadelních zážitků, které mi udělaly radost.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové (středa 27.6.) : K šípku s Růženkou, iOtesánek, Kaffeeklatsch, Musí to bét?

Naivní divadlo: K šípku s Růženkou
Divadlo b: iOtesánek
Holektiv: Kaffeeklatsch
JakKdo Jaroměř: Musí to bét?

Středu jsem pojal tak trochu jako dětský den. Tedy spíš dopoledne a odpoledne, večer byl openairový. Většinu představení pro dospělé jsem už znal, a od slovenského Kabaretu normalizácia jsem se vcelku ochotně nechal odradit tím, co napsal kolega Škorpil po návštěvě přehlídky Nová dráma (k přečtení tady) . Ale jak už to tak často chodívá, nelitoval jsem. Tedy spíš dopoledne a odpoledne, večer už to zdaleka taková sláva nebyla.

Dubský: Divadlo evropských regionů Hradec Králové (úterý 26.6.) : Médeia, Princezna Hamlet

Divadelní spolek Jedl: Médeia
Schauspiel Leipzig: Prinzessin Hamlet 

Médeia

Část inscenací režiséra Jana Nebeského se mi líbí, baví mě jejich originální pohled na klasickou látku (hlavně ibsenovské inscenace Heda Gablerová v Dlouhé a Nora v Divadle pod Palmovkou, ale i Tartuffe Impromptu! v Národním), u jiných kusů mě ovšem originalita za každou cenu dost otravovala (Král Lear z Národního divadla či Denně v Divadle Na zábradlí). Médeia se naneštěstí zařadila do druhé skupiny.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové (úterý 26.6.) : Médeia, Princezna Hamlet, Zápisky z volných chvil

Nebeský-Trmíková-Prachař : Médeia
Schauspiel Leipzig: Princezna Hamlet
KALD DAMU: Zápisky z volných chvil

Úvodem obligátní zpráva o počasí: včera to zas bylo na draka. Zvláště večer. Snažím se zachovat optimismus, ale už mi to bláto a zima trochu lezou na nervy. Tím spíš, že se mi Karel Kratochvíl přiznal, že má v Grandu pokoj do dvora, tedy bez trolejbusové zastávky, bez opilců u non-stop okénka a bez ranní sbíječky. No jo, já vím, závist není hezká a navíc nejspíš kazí karmu. I když, kdo ví.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - (pondělí 25.6.)

Mouka: Triptease

Počasí se sice oproti hnusné neděli výrazně zlepšilo, ale co do dramaturgické skladby jsem pondělí moc nezvládnul. Nenechal jsem se totiž odradit nedělním zážitkem s bruselskými Šepoty a rozhodl jsem se až do konce dosledovat sérii „frankofonních“ inscenací v Draku.

Dubský: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - (neděle 24.6.)

Klicperovo divadlo Hradec Králové: Klášterní ulice
Divadlo pod Palmovkou: Pusťte Donnu k maturitě!

Klášterní ulice Na rozloučenou s Hradcem Králové si David Drábek vybral klasickou salonní komedii francouzského komediografa Eugèna Labiche. Jak je u něj zvykem, z předlohy si vzal pouze základy, které vyplnil vlastním materiálem.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - (neděle 24.6.)

Mossoux-bonté Brusel: Šepoty
Divadlo pod Palmovkou: Pusťte Donnu k maturitě

Takže po roce na festivalu v Hradci a po dvou letech zase v hotelu Grand. Mám pro něj slabost, už jen proto, že je to taková předsunutá art-decová výspa nového města na frontové linii s tím starým. Jiná věc je, že okna většiny pokojů vedou na hlavní ulici, kde se kromě živého provozu a neméně živé trolejbusové zastávky nachází to úplně nejživější non-stop okénko, kam si chodí místní opilci a jiní veselí noční lidé doplňovat zásoby, mohutně a rovněž non-stop přitom halasíce, samosebou.

Dubský: Divadlo evropských regionů Hradec Králové – (sobota 23.6.)

HaDivadlo/Studio Hrdinů: Macocha

Koprodukční inscenace Macocha, na níž se podílely brněnské HaDivadlo a pražské Studio Hrdinů, na začátku umně maskuje svou skutečnou podstatu. Vtipný vstupní monolog ztvárňovaný pěticí hereček mi připomněl monodramata jako Můj báječný rozvod, která trochu pobaví, trochu dojmou, rozhodně ale nejdou divákovi proti srsti. Jediný rozdíl zpočátku tvoří snad jen poetičtější, složitěji strukturovaný jazyk. Zdání ale klame, Macocha míří k mnohem drsnější výpovědi o rozpadu osobnosti způsobené depresemi, alkoholem a stravujícím pocitem nejistoty.

Švejda: Poutníci do Lhasy (Činoherní klub)

Dramatický debut Matěje Dadáka,  jinak také herce Činoherního klubu, si neklade žádný menší cíl než vyjádřit se ke kruciálním tématům současného světa. Na půdorysu detektivky tarantinovského střihu vypráví o zoufalé, vykloubené (teroristické) snaze reprezentantů "starého dobrého světa" (vyznávajícího "tradiční křesťanské hodnoty"), nějak se vypořádat s těmi, kteří ho přivedli tam, kde dnes je: tj. s (jak je autor označuje) "fousáči" - rozuměj hipstery, rozuměj stoupenci "změkčilé" liberální demokracie.

Mikulka: Backbone (Gravity & Other Myths na Jatkách 78)

S novým cirkusem od protinožců tu v Česku moc zkušeností nemáme (i když na Letní Letné už byli) a tak je velmi chvályhodné, že se v rámci novocirkusové série na Jatkách78 objevili i Australané. Konkrétně skupina Gravity & Other Myths s inscenací Backbone (čili Páteř). Na své si tentokrát přišli hlavně milovníci „cirkusovějšího“ nového cirkusu: inscenace se nesnaží vyprávět žádný příběh, spíš pomocí sérií čísel z oblasti pozemní akrobacie vytváří nálady a místy až taneční choreografie.

Etlíková: Londýn 2018 - Pochybná divadla V.

Módní přehlídka na útěku

Na začátku května se ve studovně Live Art Development Agency odehrál křest publikace Critical Interruptions vol. 1 / Steakhouse Live. Skupina autorek zkušených v psaní o různých druzích scénických umění zde zveřejnila texty, které vznikly v rámci experimentálního projektu vedeného dvojicí východoevropských divadelních kritiček působících ve Velké Británii: Srbky Bojany Janković a Rumunky Diany Damian-Martin. Když se v roce 2016 konal festival Steakhouse Live, vytvořil si tento tým pracovnu u jednoho ze stolů ve festivalově rušné kavárně v Toynbee Studios a pokusil se ke kritickému psaní přistoupit jako k činnosti, jež se odehrává v rychlém pohybu, jen ve velmi těsné následnosti po vlastních uměleckých událostech. Vznikly tak komentáře, v nichž se zřetelně zrcadlí předměty jejich pozornosti: zdůrazňují nedokončenost, koncepční rámec, vyhraněnou politickou angažovanost a tendenci ke zobecňování.

Etlíková: Londýn 2018 - Pochybná divadla IV.

Musí se to uskutečnit

V prvním dílu jsem psala, že je londýnské „podzemí“ natolik levicové, že se o tom ani nemusí diskutovat. Teď je namístě se nad tím tvrzením pozastavit. Nejsem si totiž jistá, jestli se jedná doopravdy o tak extrémně levicový projekt, jak se často říká. Live art částečně navazuje na atmosféru revolučních 60. let minulého století, a jeho kořeny sahají i do období, kdy bylo v módě heslo „épatez les bourgeois!“, ale jako samostatná kategorie vzniklo teprve v osmdesátých letech a na jeho způsob radikality nelze plně vztahovat stereotypní představy umělců-ničitelů a nadšených objevitelů multikulturality z dob hippies.

Etlíková: Londýn 2018 - Pochybná divadla III.

Trpká ideologie vs. jemná cenzura

V poslední době často vzpomínám na glosu Martina J. Švejdy o inscenaci Mila Rau Soucit. Příběh kulometu (zde), v níž se pro mne soustředí bytostná neochota nechat se divadlem strhnout k empatii, pokud vedle emoční naléhavosti nenabízí také dobré racionální důvody, proč se tomuto citu otevřít. Právě návštěvy londýnského „podzemí“ ve mně totiž vyvolávají potřebu si tento zdráhavý a opatrný přístup k divadlu víc osvojit. Často mívám pocit, že ještě krůček, a také já bych oproti vlastním zvyklostem psala v mnohých případech o citovém vydírání a manipulaci.

Mikulka: Johan doktor Faust (Handa Gote)

Pidluke - Padluke

Handa Gote učinila v závěru sezóny menší úkrok stranou (dokonce i z hlediska místa, kde se hrálo),  a v suterénním sále kavárny Liberál předvedla cosi jako rekonstrukci klasické obrozenecké loutkárny na téma Faust.

Etlíková: Londýn 2018: Pochybná divadla II.

Soustředění na tvorbu je luxus

Slíbila jsem, že přiblížím činnost Live Art Development Agency, kde se odehrává má stáž. Předmět zájmu této organizace, live art, je ale velmi křehký, a definice formulované anglojazyčnými umělci a kritiky jsou v kontextu zkušeností a divadelního vzdělání z českého prostředí velmi náchylné k nepochopení nebo dokonce k odmítnutí. Vzhledem k tomu, jak dlouho mi trvalo, než jsem si dokázala pod pojmem live art představit cokoliv doopravdy smysluplného, hraničilo by s machrováním pustit se hned v druhém dílu seriálu do pokusu o definici. Proto se zatím raději na chvíli zastavím v oblasti, která ještě neposkytuje dostatečně velký nadhled na to, aby bylo možné zaujmout vlastní kritický postoj, lze se tu ale probírat myšlenkami a situacemi, které se zrodily v odlišném kulturním prostředí. Kontext, z něhož se live art rodí, bývá nicméně vnímán jako o něco důležitější část uměleckého díla než jeho hmatatelné provedení, takže se pohybujeme v rámci konceptu.

Mikulka: Anti-Gone: Blackout (A Studio Rubín)

Na rozporuplně přijatého národnědivadelního Fausta jsem se ještě pořád nějak nedostal, zato jsem se ale vypravil do Rubínu na reprízu Fričovy starší variace klasiky nejklasičtější. Vlastně nejen Fričovy, podstatný podíl na výsledku má samozřejmě i autorka scénáře této antigonovské koláže, v programu žertovně označená jako „Lucie Ferenzová a kolektiv autorů pod vedením Sofokla“.

Etlíková: Londýn 2018 - Pochybná divadla I.

Poslední dva měsíce jsem strávila na stáži v londýnské agentuře Live Art Development Agency[1] (jejíž činnost teprve představím), přičemž jsem popsala tři sešity a kousek různými poznámkami. Pocit, že mám jisté právo se o těchto zkušenostech vyjadřovat veřejně, jsem získala teprve před pár dny. Rozhodla jsem se, že by bylo hezké z oněch chuchvalců myšlenek vydestilovat seriál na NaDivadlo. Tohle je jeho první díl. Pravou tvářnost sov a odpovědi na všechny otázky odhalí následující díly …