Mikulka: The Mirror (Gravity & Other Myth - Jatka78)

Máme rádi pop

Hodně se těšit může být zrádné. Loni v Trutnově na CirkUFFu jsem viděl mimořádně silné představení Sissy dvou členů australského novocirkusového souboru Gravity & Other Myth, a tak jsem se hodně těšil na hostování jejich mateřského souboru na Jatkách78. No, a odcházel jsem poněkud zklamaný. Ne, že by to bylo špatné, jenže byl to… takový trochu podbízivý novocirkusový pop.

Voska: Toyen – všechny barvy samoty (Divadlo Kolowrat)

Hold bez pomníkaření

Hned dvě inscenace o avantgardní malířce Toyen nabídla krátce po sobě dvě pražská divadla. Štýrský/Toyen/Heisler je k vidění ve Švandově divadle, za Toyen – všechny barvy samoty je potřeba vystoupat do podkrovního Kolowratu. Mohu prozradit, že trocha toho šplhání se v tomhle případě až překvapivě vyplatí.

Mikulka: Postradatelní (Buchty a loutky)

Sylvester se vrací

Kritici mají sklon - vcelku pochopitelný - přeceňovat v divadle originalitu. Když se v inscenaci nestane něco neočekávaného, překvapivého či dosud neviděného, bývá to důvod k nespokojenému mrmlání (uznávám, sám to taky občas provozuji). Nic proti originalitě, jenže - co si počít s těmi, kteří zkrátka a dobře dělají to své, kteří drží styl? Hezkým příkladem mohou být Buchty a loutky. Zkušenější divák si v jejich případě může skoro pořád říkat něco jako „tohle už jsem viděl“. Jasně, viděl, no a co? Myslím, že se v tomto ohledu mohu směle považovat za diváka zatraceně zkušeného, ale stejně se na každou novou premiéru Buchet těším a obvykle si v ní s větším či o něco menším potěšením najdu to své. A je mi přitom vcelku jedno, že to už dávno není nic objevného a překvapivého.

Mikulka: Ježíš je na Tinderu (MDP - Komedie)

110 minut, které by bylo bývalo lepší strávit jinak

Ve Španělsku usazený Argentinec Rodrigo García zažil své hvězdné období zhruba v nultých letech. Viděl jsem tehdy po festivalech pár jeho inscenací a zůstala mi po nich nejasná vzpomínka na úpornou, ale nijak zvlášť inspirovanou snahu provokovat za každou cenu, kombinovanou s neméně úpornou, leč poněkud rutinní kritikou konzumerismu či kapitalismu (na různá ocenění to kupodivu stačilo). Po zhruba patnáctileté pauze nicméně jednomu otrne a tak jsem se vypravil do Divadla Komedie, kde byla k vidění česká premiéra Garcíova koprodukčního kusu Ježíš je na Tinderu.

Mikulka: Žáby (Fourlegs - Dejvické divadlo)

Vyšinutec jako narozeninový dar

Už jsem to porůznu napsal v různých jiných souvislostech, takže nezbývá, než se opakovat: Petr Zelenka umí psát a Ivan Trojan je herec, který se v jeho postavách dokáže zabydlet s naprosto suverénní samozřejmostí. Platí to i pro monodrama Žáby, které Trojan dostal jako dar k blížícím se šedesátinám a které hodlá uvádět jako putovní inscenaci pod hlavičkou vlastní agentury Fourlegs. (Premiéra se nicméně odehrála na domácí půdě Dejvického divadla.)

Voska: Zapomenutou cestou Praha-Lvov (Městská divadla pražská - 3KINO ART)

Prořvat se dějepisem

Hlavně díky skvělému gymnaziálnímu dějepisáři mne historie, a obzvlášť československá, vždycky dost bavila. Samozřejmě se nepovažuji za historika, ale něco málo z naší minulosti jsem snad v hlavně udržel. Jenže vyrazit s takovým zázemím na představení nové inscenace MDP Zapomenutou cestou Praha-Lvov v prostoru 3KINO ART v pasáži U Nováků se ukázalo být zásadní chybou.

Mikulka: Jenom konec světa (HaDivadlo)

Mikulka: Národní sbírka zlozvyků (Losers Cirque Company - Divadlo Bravo)

O tom, že Tomáš Dianiška patří mezi nejspolehlivější hitmakery českého divadla není pochyb. Jednu z úspěšných linií jeho tvorby tvoří tituly, které by bylo možné onálepkovat jako „intimní duety“. K položkám jako 1000 věcí, co mě serou nebo Žena filmového kritika nyní přibyl kus, který vznikl na základě dosti neobvyklého spojení: Dianiška spolu s členy novocirkusové Losers Cirque Company nastudoval inscenaci, v které využil tzv. Národní sbírku zlozvyků, kterou sestavuje „sociální architektka“ Kateřina Šedá.

Dubský: Macbeth (Horácké divadlo Jihlava)

Umělecký šéf Horáckého divadla Michal Zetel se razantních úprav klasických her nebojí (což předvedl třeba ve variaci na Tři sestry, kterou ve Slováckém divadle Uherské Hradiště založil na herecké improvizaci). Jihlavský Macbeth je v tomto ohledu klasičtější, ale i zde dochází k výraznému interpretačnímu zásahu. Ten spočívá ve ztrojení ústřední manželské dvojice.

Voska: Filoktétés. Last minute (Divadlo X10)

Na dovču s Filoktétem aneb Možná, že se mýlím

Občas se mi přihodí, že odcházím z představení, aniž by se mi podařilo pochopit, co a proč se mi tvůrčí tým svou inscenací snažil říct. Tak se stalo i na jednom z prvních uvedeních titulu Filoktétés. Last minute v Divadle X10. Chyba může být na mém přijímači nebo na straně divadla, chtěl jsem to prostě jen zmínit, abych dal na srozuměnou, že k veškerým následujícím řádkům je záhodno přiřadit si výrazy jako možná, pravděpodobně, asi.