Dubský: Divadlo evropských regionů (čtvrtek 27.6.)

Malý říjen (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Persony (Divadlo Na zábradlí)
Furianti (Klicperovo divadlo Hradec Králové) 

Mikulka: Divadlo evropských regionů (čtvrtek 27.6.)

Klicperovo divadlo: Furianti

Čtvrtek byl den vynechávek, předčasných odchodů, koncertů a intenzivního poflakování. Takže zde jen o večerních Furiantech v Klicperáku.

Tynan: Černá a bílá (Richard Burton jako Jago)

Pro kalibrování měřítek i nahlédnutí do jiné doby i jiné kritické kultury nebude myslím na škodu na tomto blogu nabídnout text jednoho z klasiků – Kennetha Tynana, snad nejuznávanějšího anglického kritika 20. století. Recenze na inscenaci Othella v londýnském Old Vicu pochází z roku 1956 (to bylo Tynanovi mimochodem necelých devětadvacet).
JŠ

Dubský: Divadlo evropských regionů (středa 26.6.)

Transky, body, vteřiny (Divadlo Petra Bezruče)
Salto w tył (Teatr Ludowy Krakov)

Středa byla v Hradci ve znamení tropických teplot a sportu. Obě produkce, které jsem navštívil, se inspirovaly životy významných českých sportovců.

Mikulka: Divadlo evropských regionů (středa 26.6.)

Odivo Banská Bystrica: Aero
Divado Petra Bezruče: Transky, body, vteřiny
Viktor Černický: Pli

Úvodem oprava. Nejmenovaná znalkyně z MKČR mne na odpoledním představení v Besedě vlídně upozornila, že zdrojem vůně, o které jsem se tu včera romanticky rozepisoval, nejsou jasmíny, ale lípy. S příjemným pocitem, že festivalové zprávy Nadivadla sledují i kompetentní orgány, se ke svému trapnému omylu přiznávám a slibuji, že na sobě přinejmenším v tomto ohledu zkusím trochu zapracovat. Nepoznat vůni lípy, co jsem to za vlastence. Mimochodem, když už jsme u tématu: podstatně méně libě vonící strom na schodech vedoucích od Klicperova divadla do Žižkových sadů (znalci i znalkyně jistě vědí) není letos cítit vůbec. Záhada.

Dubský: Divadlo evropských regionů (úterý 25.6.)

Soukromé rozhovory (Jedl)

Bergmanovská variace Soukromé rozhovory je třetím pokračování volné trilogie zkoumající mezní polohy ve vztahu mezi mužem a ženou. Zatímco Médeia trpěla přemírou exprese a bizarních kostýmů, tentokrát se režisér Jan Nebeský soustředil především na herce a na text, který na základě díla Ingmara Bergmana napsala Lucie Trmíková.

Mikulka: Divadlo evropských regionů (úterý 25.6.)

Klicperovo divadlo: Lakomec
Ufftenživot Praha: Neboj_Aneb show tanečníka Jiříka
Nové divadlo Nitra: 4 ženy na konci světa

Vedro už začíná být nesnesitelné, kde jsou ty roky, kdy jsme se rozčilovali, že na festivalu prší (tuším, že to bylo předloni). Ale zas to má jednu sympatickou výhodu, skoro po celém starém městě intenzivně voní jasmíny (tedy alespoň odhaduji, že je to tím vedrem a že to jsou jasmíny). Nejvíc v ulici mezi Malým náměstím a Klicperákem, přičemž vůbec není jasné, kde se dotyčný zdroj nachází. Tolik tedy drobný postřeh notorického romantika a hurá na divadlo.

Mikulka: Divadlo evropských regionů (pondělí 24.6.)

NIE: Bratři a sestry
GUnaGU Bratislava: Horúce leto 68
Divadlo pod Palmovkou: Něco za něco
Divadlo na cucky Olomouc & Divadlo Petera Mankoveckého Bratislava: 1993

Dubský: Divadlo evropských regionů (pátek 21.6.)

Revizor (Městská divadla pražská) 

Nikdo asi nečekal, že by David Drábek připravil pietní nastudování Gogolova Revizora. Jako režisér si s oblibou bere základy slavných dramat, na nichž pak buduje vlastní konstrukci plnou odkazů, hlášek a gagů. K Revizorovi je ale až překvapivě uctivý. Samozřejmě jednotlivé situace vyšperkoval svým stylem humoru, udělal mnoho změn, zároveň ale zbylo dost i z Gogola. Dryáčnická komika se tu mísí s tepáním do hlouposti a zpupnosti mocných, tématem je i rasismus, což se ukazuje na připsané postavě přízraku černošského spisovatele a na stylizaci kupce do podoby Číňana. Režisér se naštěstí nenechal zlákat ke komunální satiře, takže tu nenajdeme přímé narážky na současnou politickou situaci. Přesto lze snadno vytušit, že se tu nehraje o Rusku 19. století.

Mikulka: Divadlo evropských regionů (neděle 23.6.)

Staatstheater Mainz: Hamlet

Do Hradce jsem jel v neděli ve velmi časném odpoledni, abych stihnul vybrané divadlo, přičemž jsem s trochu provinilým pocitem sledoval kolony, které uháněly opačným směrem na demonstraci. No a pak jsem to první divadlo nestihnul a na další dvě mě nepustili, protože už tam bylo moc plno a já si laxně nezarezervoval místo. Začátek festivalu jak víno. V Hradci to celé vyhlíží jaksi nenápadně profesionálněji než loni (tak přísného a nedůvěřivého vrátného v Klicperáku, to jsem teda nezažil), ale kromě toho se mi zdá, že je tu nějak méně lidí, než kolik bývalo, zvlášť když je víkend a hezky. No ale třeba to souvisí s těmi kolonami, odhaduji optimisticky.

Dubský: Divadlo evropských regionů (čtvrtek 20.6.)

Finský kůň (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Anna Karenina (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Švejda: Sopranistky (Činoherní klub)

Velká Proměna začíná...

Přemýšlím, proč právě Sopranistky si Ondřej Sokol vybral jako vstupní šéfovskou inscenaci v Činoherním klubu.

Mikulka: Parbleu! (Atelier Lefeuver & André - Festival Aréna 2019)

Staří známí jsou zpět 

Jean-Paul Lefeuvre a Didier André jsou pro příznivce nového cirkusu něco jako staří známí. Nečekáte od nich něco převratně nového a překvapivého, ale přesto se s nimi pokaždé rádi vidíte: jsou milí a to své osvědčené říkají tak hezky, že jsou i po dlouholeté známosti pořád k sežrání.

Švejda: Maryša (mlčí) (Depresivní děti touží po penězích)

Maryša (mlčí) Jakuba Čermáka je zajisté tou nejoriginálnější Maryšou, jaká tu za dlouhý čas byla. A také Čermákovou nejprofesionálnější prací.

Švejda: Nad glosou Jana Koláře

V novém čísle Divadelních novin vyšla glosa Jana Koláře, ve které píše o svém zážitku z nedávného vzpomínkového večera bratrů Justů ve Werichově vile.

Mikulka: Proslov k národu (Národní divadlo - Nová scéna)

Jak vycházet s předsudky (aneb Úvahy v tramvaji)

Seděl jsem v sedmnáctce uhánějící po nábřeží směrem k Nové scéně, skládal jsem si dohromady, co všechno vím o inscenaci Proslov k národu, a předsudky mi hlavou jen vířily.

Švejda: Proslov k národu (Národní divadlo - Nová scéna)

Dramaturgické selhání, nazval bych to. Nejde ani tak o diskutabilnost formy divadla vyprávění, kterou texty (povídky) Ascania Celestiniho nabízejí - zdali je těmito monology (spíš ale opravdu vyprávěními) možné utáhnout hodinu a tři čtvrtě trvající inscenaci; jde o obsah těchto vyprávění.

Švejda: Jan Frič bilancující

Můžeme-li něco označit za událost této divadelní sezony, pak trojici inscenací Jana Friče Návštěva (prem. 22. 11. 2018 na Nové scéně ND), Burnout aneb Vyhoř! (prem. 1. 3. 2019 v A studiu Rubín) a Misantrop (prem. 23. 5. 2019 ve Stavovském divadle; zde, zde i zde), které tvoří vzájemně propojený celek. Jan Frič v nich účtuje se společností, která jej obklopuje, i - řekl bych - se svým dosavadním životem.