Etlíková: Edgar´s Echo (Krepsko / Letní Letná)

Novou inscenaci Krepska na motivy knihy Alenka v kraji divů a za zrcadlem zřejmě inspiroval způsob, jímž Lewis Carroll zachází s jazykem. Jeho větné konstrukce znepokojují tím, že sice formálně naplňují gramatická pravidla, ale nedávají tak docela smysl, spíše se vegetativně rozrůstají. Někdy se ukáže, že slova, která je tvoří, neodkazují k žádným pevně vymezeným pojmům, jindy se věty skládají v logicky neuchopitelné celky.

Mikulka: Šlabikář (Buranteatr)

Tak už jen úplně stručný dodatek na téma „nový Buranteatr“. Včerejší Šlabikář bohužel ani trochu nenapravil více než rozpačitý dojem z předchozích dvou inscenací. Další amatérsky působící kousek, tentokrát ve stylu ambiciózního zuškovského recitačního pásma. Jasně, velké téma: od naivního dětství k deziluzi života, ale hraje se bez jiskry, bez nápadu, zato s únavně nadbytečným bubeníkem, vytrvalým poponášením židlí, vespolným přebíháním jevištěm sem a tam a všemi dalším obvyklými nešvary tohoto nehezkého subžánru. Alžběta Vaculčiaková hezky zpívala, jiné pozitivum mě v tuto chvíli jaksi nenapadá.

více informací o inscenaci zde

 

Mikulka: Skleněný zvěřinec & Služky (Buranteatr)

Další dvě pražská představení Buranteatru nabídla docela zajímavý kontrast. V úterý „stará parta“ s osvědčeným a úspěšným Skleněným zvěřincem, ve středu „noví Burani“ se Služkami.

Zvěřinec jsem viděl už před sedmi lety a byl to jeden ze série silných titulů, kterými se tahle na první pohled nenápadná skupinka razantně prosadila na můj soukromý seznam divadel, která stojí za to sledovat pravidelně. Od premiéry sice účinkující viditelně zestárli, což je v případě trojice věkově jasně určených - dospívajících - postav trochu legrační, ale všichni pořád hrají s viditelnou chutí a velmi suverénně.