Varyš: Autoatlas Ukrajiny (Meetfactory)

Autoatlas Ukrajiny, divadelní přehlídka současné ukrajinské prózy v produkci Meetfactory, je vlastně spíš Autoatlasem Smíchova, site-specific procházkou po industriálních zadních traktech města s divadelními vsuvkami. Jde ovšem o příjemný zážitek, i když Oksany Zabužko se zde vlastně nedočkáte (pokud nemáme na mysli její fyzickou přitomnost na premiéře).

S letními divadly je potíž, jde zhusta o komerční produkce, v nichž víc než o ne že umění (probůh), ale ani o šoubyzovou zábavu vlastně nejde: hlavní je vlahý večer, příjemná atmosféra, dobré víno a třeba i sex. Přitom zrovna léto je pro diváky ideální doba, kdy jít do divadla: děti jsou na táboře nebo u babičky, u mladších ročníků zas už není škola, atmoška je uvolněnější, večery delší, lidi zkrátka chtějí někam zajít.Ne nadarmo je v USA hlavní filmová sezóna, kdy se nasazují všechny blockbustery, v létě. Ani já upřímně nechápu, proč divadelní sezóna netrvá spíš od února do října než takhle blbě.

 Ale to je vedlejší. Meetfactory přišla se svojí vlastní odpovědí Shakespearovkám, Otáčivému hledišti a Letní scéně Ungeltu. Autoatlas je putovní zážitek pro pražské hipstery. Začíná se na náplavce, v doku č. 6. Místo oblezlé potem, pivem a nechutnou lidskou existencí se rychle mění v komorní prostor pro drobný partnerský dialog, jemuž dominuje nahá Dana Marková ve vaně se svými rafinovaně erotickými pohyby,

Pak se jede lodí po Vltavě, během čehož proběhne stručný dialog o industriálu. Marková již oblečená - ve slušivé čapce a kožených kahlotách.

U hausbótového přístaviště mondénní dialogy divy (Viktorie Čermáková) s chlapcem (Jacob Erftemeijer), jemuž se ovšem nabízí i Marková s roztaženýma nohama. V sukýnce a s květinovým košem na hlavě. Do toho řeči o spisovatelsk ých pozách.

Pak se vystoupí a jde se zadním Smíchovem. Do sluchátek, která povětšinou nefungují, zní asi nejzajímavější text souboru, titulní Autoatlas - z pera Serhije Žadana. Povídání o benzínkách, kurvách a bezdomovcích se prolíná s realitou Smíchova. Dobrý výběr, jen škoda těch sluchátek. Možná to měl Šimon Krupa řvát do megafonu, ale zrovna chcal do křoví.

U Veselý kozy, v nejkultovnějším podniku ever, se odehrála malá svatební povídka Jurije Vynnyčuka. Obveselením bylo, že to probíhalo za plného provozu, což znamenalo nejen pokřikování opilých štamgastů, ale i odchody, zklamaných hsotí, neboť původně hrál dixieland, a teď hraje nějaký ochotnický divadlo.

Závěr v Meetfactory. Polní výzkum ukrajinského sexu z pera Oksany Zabužko je super a ironický text, ovšem nikoli v deklamamtivním projevu dekorativní Viktorie Čermákové. Ironická Marková opět v kožených kalhotách a čapce předvádí západní intelektuálku.

Shrnutí. Zážitků hodně a na letní večer jako dělané. Divadlo nic moc a z ukrajinské literatury jen drobné střípky. No ale - proč ne?

Režírovala Ewa Zembok, dramaturgoval Matěj Samec, produkovala Dominika Andrašková, povídky dramatizovali Zembok, Samec, Andrašková a Viktorie Čermáková. Když jsme šli kolem Lihovaru zpátky, ve Veselý koze už zas hrál dixieland.