Moc máku uspává
Na námět Františka Nepila (a v úpravě dramaturga Tomáše Jarkovského a režiséra Jakuba Vašíčka) vytvořil hradecký Drak inscenaci, která pracuje s tradičním činoherním herectvím, i s náznaky loutkoherectví, přičemž účinkující velmi šikovně a až s chameleonskou nenápadností přecházejí z jednoho do druhého.
Proměnlivost a dvojakost je charakteristická jak ve sdělování příběhu, tak ve využití několika scénických principů. Příběh o malinkatém mužíčkovi, který se vyklube z makovice chudé babičce a dědečkovi začíná vypravováním čtyř členů z party Útvaru pro rychlé uspávání klasickým „bylo nebylo“, po chvíli ale nenápadně přejde do vypravování již nezcizeného – tedy samotným Makovým mužíčkem. Tyto dva způsoby se pak v průběhu představení střídají, stejně jako malování na nasvícené plátno s loutkovou stínohrou, což obojí hezky kontrastuje s živými herci.
Prvotní okouzlení však po chvilce začalo vyprchávat. Představení vyčerpá většinu es v prvních dvaceti minutách; zbylou půl hodinu jsem se už kvůli ztrátě veškeré dynamiky a nulovému okamžiku překvapení začínala nudit. A nebyla jsem jediná. V sále napěchovaném dětmi předškolního věku (kterým je inscenace určena) to začalo čím dál víc ševelit a švitořit. Možná byl stoupající šramot v hledišti způsoben tím, že děti zkrátka nevydrží tak dlouho sedět v klidu, pravděpodobnější ale je, že (nejen) dětskému divákovi nestačí pouze „dobře provedené“ vypravování se standardně umírněnou dávkou fantazie.
BARBORA POKORNÁ
Psáno z premiéry 29. 4. 2017, Divadlo DRAK
Foto J. N. Jelínek
Více informací http://draktheatre.cz/show/makovy-muzicek/
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme