Švejda: Dva sešity (Handa Gote - Alfred ve dvoře)

Nová inscenace Handa Gote Dva sešity je rozkročena mezi jejími předchozími Mraky (2011) a Safírovou hlavou (2013). Jeden ze tří protagonistů Jan Dörner se v ní snaží zrekonstruovat "příběh jednoho filmu /o nebezpečném vetřelci, přicházejícím z vesmíru/, který jsem nikdy nenatočil". K dispozici má jediný dochovaný (značně nekvalitní) záběr, dva sešity scénáře a pozdější svědectví aktérů (která promítá z VHS). Vše se odehrává v lepkavých kulisách sedmdesátých a osmdesátých let, evokovaných dobovými proprietami, jež "domácky" zabydlují prostor, oblečením účinkujících či tehdejší "večírkovou" hudbou, jež celou dobu podresluje dění na scéně. Dörner dává divákům nahlédnout do typického "klučičího" světa té doby: určovaného časopisem ABC a tehdejšími vědeckými poznatky a představami.

Celá tahle evokace a rekonstrukce minulosti, prováděná s dokumentaristickou zaujatostí a pečlivostí, působí pochopitelně směšně. Handa Gote ale nijak zbytečně netlačí na pilu zábavnosti - vlastně jen "vyjevují". A zároveň se jim tímto prostřednictvím - nenásilně, nijak explicitně - daří exponovat i závažnější témata: o nostalgickém, fetišistickém upínání se k minulosti, kterou si člověk pochopitelně začasté idealizuje, která ale ve skutečnosti - jako v případě této, normalizační - rozhodně idylická nebyla; o obtížnosti, ba nemožnosti věrohodně, či dokonce pravdivě rekonstruovat minulost. Z minulosti totiž - tak jako z Dörnerových filmových pokusů - zůstanou člověku v hlavě pouhé fragmenty - a vyber si...
Byl to zábavný a chytrý večer.
Premiéra 16. května 2019. 
Recenze vyšla v Divadelních novinách 12/2019 (k přečtení zde)