Dubský: Večer tříkrálový (Letní shakespearovské slavnosti)

Vedle Marné lásky snahy byl letos na Letních shakespearovských slavnostech uveden - v ostravské produkci - rovněž Večer tříkrálový v režii šéfa činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěcha Štěpánka (v Ostravě a Brně se hrál v červenci, v Praze koncem srpna). A právě souhra ostravských herců dělá z téhle komedie velmi příjemnou záležitost - u pražských shakespearovských produkcí nebývá taková vyrovnanost hereckých výkonů vůbec pravidlem.

Štěpánek se na rozdíl od Filipa Nuckollse, který v pražské produkci nastudoval Marnou lásky snahu (viz zde), nepouští do tak výrazných aktualizací, přesto jeho inscenace nepůsobí „zaprášeným“ dojmem. Využívá drobných zcizovacích momentů, aktualizace se výrazně projeví v podařené hudební složce, kterou z velké části obstarává šašek Feste (Jiří Sedláček). Dobře vycházejí fyzické gagy, k nejzábavnějším momentům patří scéna, v níž Malvolio, kterého s patřičným mixem směšnosti a arogance ztvárnil Vladimír Polák, čte falešný dopis od Olivie a ostatní postavy naslouchající jeho sebestřednému monologu se neohrabaně snaží maskovat, aby si jich nevšiml.

U Shakespearových komedií mívám často problém s postavami dodávajícími do hry lidový humor, ať už to jsou strážníci v Mnoho povyku pro nic, nebo herci ve Snu noci svatojánské. Režiséři si s nimi často nevědí rady a jejich výstupy vyznívají trapně. Ostravský Večer tříkrálový je v tomto ohledu výjimkou, jelikož Josef Kaluža, Petr Panzenberger a Kristýna Leichtová zvládli dotyčné role v příjemné nadsázce, dokázali udržet stylizaci a většinou si nepomáhali vyloženě prvoplánovými vtípky (krkací intermezzo bych určitě oželel, podobných scén však bylo naštěstí minimum).

Herecky to hezky jiskří i mezi ústředním triem tvořeným trochu slabošským knížetem Orsinem (Petr Buchta), hraběnkou Olivií, kterou Kamila Janovičová pojala velmi temperamentně, a Violou, již s jemným humorem interpretovala Sára Erlebachová, které tahle kalhotková role i díky vysoké postavě velmi dobře sedla.

Vážnějším rovinám hry, k nimž patří i závěrečné, celkem kruté ponížení Malvolia, nevěnují tvůrci příliš pozornosti. Pojali Večer tříkrálový jako oddechovou letní komedii a svůj přístup dokázali obhájit. Výsledkem je jedna z nejpovedenějších produkcí LSS za poslední roky.

LUKÁŠ DUBSKÝ  

více zde
foto Kamil Hauptmann