Dvě TOPky a hrst postřehů
Eyolfek (Divadlo v Dlouhé)
POKUS (v hľadaní spirituality) (S.T.O.K.A. Bratislava)
Divadlo Gočár (Omnimusa)
a s mírným odstupem
Kabaret Shakespeare (Studio Damúza)
TOP 5 herecká
Jan Vondráček (Eyolfek, Divadlo v Dlouhé)
Karel Dobrý (Den opričníka, Studio Hrdinů)
Petra Bučková (Magor, Divadlo U stolu)
Jevgenij Mironov (Slečna Julie, Divadlo národů)
+
soubor Teatru Polského Wroclaw (Hra o matce a vlasti)
Postřehy
1) Jak vidno z Eyolfka a Slečny Julie, nejhorší věci se dějí v kuchyni.
2) Karel Dobrý je český Daniel Craig. Lepší. (Aj ten oblek mu sekne víc.)
3) Že se všechny tři plzeňské inscenace Jana Nebeského dostaly do mé TOP 5? Tak to prostě je.
4) Nejsilnější obraz přehlídky - roztočená vědra s mlékem v Hermanisově Černém mléce. A přitom taková blbost.
5) Na Ostermeierově Slečně Julii je dobře vidět, jak velký rozpočet občas režisérům zásadně neprospívá.
Vysvětlivky
1) Neviděl jsem celý hlavní program, jen cirka dvě třetiny.
2) Topky vycházejí tentokrát výhradně z toho, jak se mě věci osobně dotkly, bez přihlédnutí k "objektivní technické kvalitě".
Ad Magor:
OdpovědětVymazatinscenace, která ve mně především intenzivně vyvolávala otázku: jak hrát "Magora" (a vlastně obecně: jak hrát výraznou osobnost, kterou všichni mají ještě v živé paměti)? Opravdu věrně realisticky, když přitom člověk musí neustále myslet na "originál" a "kopie" bude vždycky jenom kopií? Jan Kolařík podal, řekněme tak, přesvědčivý výkon, ale pořád to ve mně vyvolávalo dojem jisté nepatřičnosti, "neadekvátnosti" způsobu zachycení Jirousovy osobnosti.