Šotkovský: Jiráskův Hronov (pondělí 4. 8.)

V životě se stávají smutné věci. Někdy i tak smutné, jako je zmizení takřka dopsaného textu z vašeho tabletu. A jelikož Hronov je událostmi nabitý a psát podrobná hlášení podruhé není kdy, vezmeme pondělí hopem.
Tanci vůbec nerozumím, takže o velkém bloku choreografií, který den zahájil, nenapíšu nic.
Pohybovému divadlu rozumím jen o málo víc, takže o bloku pohybových inscenací, který celý den ukončil, nenapíšu skoro nic (jen to, že jeho vrcholem byla výtečně načasovaná variace na němé grotesky Kupé Pantomimy S.I. Brno a proč se ostravská konzervatoř prezentuje etudami z předváděček - nepříliš vysoké kvality - na amatérských festivalech).
"To bude zas nějaká výpověď", pravil zasvěceně kolega lektor, když jsme stoupali do Sokolovny na inscenaci Nazí souboru BUDDETO! Plzeň. Výpověď to byla a dost dobrá - pět mladých lidí, každý ve svém odděleném prostoru, říká dialogy z knihy Ivy Procházkové, jako by je ani nesdělovali publiku, spíš se umanutě a posedle snažili v nich vyznat (a tím i ve smyslu svého životního příběhu). Je to inscenace místy trochu monotónní (najmě užitím stále stejné podkresové hudby), ale autenticita, to zaklínadlo současného divadla, je zde k zastižení v neředěném stavu.
A co se týče posledního představení, zacituji s dovolením z vlastní recenze pro festivalový zpravodaj: "Něčemu z technologických nároků žánru inscenace Cooneyho komedie Rodina je základ státu soubor ŠAMU Štítina dostojí, některým jen částečně, o některé se pokusí, na některé (zřejmě vědomě) rezignuje a o některých možná ani neví. Leckdy se podaří prodat fór s potřebnou konverzační suchostí, hraje se v adekvátním tempu (které zaplaťpánbu není čechovovské), Lukáš Vlček je i přes brutální slezský přízvuk rozený komik a z nejvděčnější role ňoumoidního doktora Bonneyho toho vytěží dost, i některé další výkony ctí žánr. Na druhou stranu se místy nedostává potřebné konverzační suverenity, rytmus je příliš monotónní, druhá půlka, kde by bylo třeba frašku gradovat do patřičně nadsazené crazy, se rozpadá na jednotlivé výstupy a kupříkladu ve vydatně přehrávaných scénách za oknem se dostáváme do hodně jiné pohádky, než měl Ray Cooney na mysli."
A Petr Christov stále z Hronova pilně tweetuje, místy i o mně - nahlédněte zde.