Mikulka: Saddám Husajn-mystérium (HaZira)

Z Plzně... pátek 12. 9. ješte jednou

Ponecháme-li stranou nešťastný zlínský pokus o drsňácko-eroticko-existenciální kabaret, byl plzeňský pátek dnem divného divadla. Po Sergově efektu následoval Špinarův Hamlet, ale hlavně izraelská inscenace Saddám Husajn - mystérium. Co na scéně prováděla čtveřice Saddámů, popsal dost přesně kolega Zahálka (zde), takže se nebudu opakovat. Stejně jako na Sergově efektu jsem se výborně bavil, jakkoli to v přísném slova smyslu nijak zvlášť vtipné představení nebylo. Izraelci vše servírovali s naprosto vážnou tváří a nikdy nebylo tak docela jisté, jestli je to, co se právě odehrává, čirá absurdní legrace nebo konkrétní narážka, jsou li hrátky s motivem ropy ostnem vůči americké politice nebo snad dokonce kritika zbožštění ropy, mají-li být všechny ty obřadné řeči a pohyby výsměchem orientální přepjatosti nebo naopak „západní“ touze hledat tajuplnou vznešenost v každé orientální pitomosti.

Právě ona neproniknutelnost sofistikovaně podivného obrazu, ke kterému chybí klíč, byla na celé věci snad vůbec nejdráždivější. Kdyby s něčím takovým přišli čeští divadelníci, nikdy by to nemohlo být úplně ono, člověk se orientuje už předem a dokáže zhruba odhadnout, co si ti lidé myslí, jaké jsou jejich názory a postoje. Tady to bylo zhola nemožné – a tak nezbývalo než tápat, doplňovat si významy podle svého, nebo se prostě jen tak nechat celou tou orientálně laděnou přepjatostí příjemně unášet. I když… cestou do šatny jsem zaslechl poznámku diváka, který v tom všem měl o poznání jasněji: „To je strašný, co ta ropa dokáže s lidmi udělat“. No tak určitě.