Mikulka: Divoké maso (Komedie)

Co mě tak napadalo během představení... 

- na sdělení vypjatých emocí nestačí dlouho významně mlčet a pak ze všech sil zařvat

- na vytvoření atmosféry nestačí sešeřit scénu, zapálit svíčky a občas pustit hudbu
- malovat hercům obličeje nabílo je muzeálně působící trik, zvláště není-li k tomu zjevný důvod
- vystupňovat projekce obřím detailem upřeně zírajících oči je banální, zvlášť napodruhé
- když má být hrdina snaživě neohrabaný, není nutné, aby se choval jako úplný dement
- hrát zlého nacistu jako nechtěnou a trochu prkennou parodii lovce židů Landy z Hanebných panchartů není nejšťastnější nápad

- vášnivé scény s místní femme fatale by neměly vypadat, že je zaranžovali v Bolywoodu
- aby divákům došlo, že všechno končí úplně špatně, není nutné v závěrečné projekci pouštět pochodující německé vojáky v prolínačce s postavami hry

- to, že kdysi v Naší třídě silný text převážil průměrnou režii plnou klišé, ještě neznamená, že se něco takového poštěstí pokaždé

Více informací o inscenaci zde
Recenze vyšla 13. 2 v Lidových novinách