Mé druhé představení pražského Mimefestu nabídlo pravý opak jemňounce surreálného Krepska: drastickou klauniádou belgického dua Okidok. Dva nepříliš pohlední chlapi ve spodním prádle a ve středním věku předvedli zhruba hodinovou smršť velmi přímočaré komiky beze slov, nazvanou Slips Inside.
Každý pokus o popis toho, co se na jevišti Akropole odehrávalo, by byl nevyhnutelně trapný, ti dva prostě na scéně spolupobývali, dělali spoustu legračních grimas a gest (refrénem se stalo rovnání olbřímího vycpaného „penisu“ ve slipech), parodovali klišé klaunská i novocirkusová, velmi zručně laškovali s diváky, po karatistickém způsobu rozsekávali (tenoučká) prkénka, plazili se po sobě navzájem, předváděli šimpanze, vráželi si flétnu do zadku a pak na ní hráli cosi od Vangelise, a tak dále a tak dál, valilo se to jak lavina.
Publikum bylo nevídaně nadšené. Za sebe musím dodat, že jsem už dlouho neviděl představení, při jehož sledování bych se dost dobře bavil a současně se za svůj smích tak trochu styděl.
Publikum bylo nevídaně nadšené. Za sebe musím dodat, že jsem už dlouho neviděl představení, při jehož sledování bych se dost dobře bavil a současně se za svůj smích tak trochu styděl.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme