Jsem tak trochu na rozpacích. Napůl se mi to představení líbilo a napůl ne, a není úplně snadné jasně pojmenovat, co mi vlastně bylo sympatické a co ne.
Nebeského inscenaci je nutné připsat k dobru, že důrazným proškrtáním textu a pomocí téměř komiksové nadsázky v pojetí postav i jednotlivých situací zbavuje Noru zašlé patiny problémové hry 19. století. Neznamená to ovšem, že by se úplně podařilo překonat tradiční problém podobných aktualizací: přesazením do současných souřadnic prostě začne celý ten příběh poněkud skřípat. Sympatické naopak je, že se inscenaci do značné míry daří překrýt autorovu tezovitost, byť často za cenu trochu násilně vyhlížejících „vymyšleností“ (závěrečnému monologu, ve kterém se poselství ještě jednou vysvětlí hezky polopatě, nepomůže ani tohle). Jeden podstatný – a rozhodně oceněníhodný - posun ale zřejmý je: tahle Nora bojuje mnohem víc sama se sebou než se společenskými konvencemi.
Jasným plusem je výkon Terezy Dočkalové v titulní roli: „panenkovitost“ roztomile submisivní ženušky dotahuje až na hranici parodie, nikdy však není úplně jasné, co hraje a co už je doopravdy. Velmi dobře jí sekunduje Jan Teplý coby Helmer, ve své chlapáckosti přepjatý docela obdobným způsobem (tahle figura je ale podstatně jednodušší, vlastně vyžaduje hru pouze na jediné struně). Především díky ústřednímu páru a dobře vymyšleným situacím s řadou odlehčujících žertů se představení sleduje příjemně, tedy alespoň pokud si to nenecháte zkazit několika dost nešťastně vymyšlenými a provedenými vedlejšími figurami. Nebo přemítáním (při závěrečném parodickém duetu Nory s Helmerem), proč Nebeský už zase nutí do hudebních čísel herce, kteří neumějí zpívat; tím spíš, že předtím Hana Seidlová několikrát předvede, jak by měl takový hudební výstup vypadat.
Nebeského inscenaci je nutné připsat k dobru, že důrazným proškrtáním textu a pomocí téměř komiksové nadsázky v pojetí postav i jednotlivých situací zbavuje Noru zašlé patiny problémové hry 19. století. Neznamená to ovšem, že by se úplně podařilo překonat tradiční problém podobných aktualizací: přesazením do současných souřadnic prostě začne celý ten příběh poněkud skřípat. Sympatické naopak je, že se inscenaci do značné míry daří překrýt autorovu tezovitost, byť často za cenu trochu násilně vyhlížejících „vymyšleností“ (závěrečnému monologu, ve kterém se poselství ještě jednou vysvětlí hezky polopatě, nepomůže ani tohle). Jeden podstatný – a rozhodně oceněníhodný - posun ale zřejmý je: tahle Nora bojuje mnohem víc sama se sebou než se společenskými konvencemi.
Jasným plusem je výkon Terezy Dočkalové v titulní roli: „panenkovitost“ roztomile submisivní ženušky dotahuje až na hranici parodie, nikdy však není úplně jasné, co hraje a co už je doopravdy. Velmi dobře jí sekunduje Jan Teplý coby Helmer, ve své chlapáckosti přepjatý docela obdobným způsobem (tahle figura je ale podstatně jednodušší, vlastně vyžaduje hru pouze na jediné struně). Především díky ústřednímu páru a dobře vymyšleným situacím s řadou odlehčujících žertů se představení sleduje příjemně, tedy alespoň pokud si to nenecháte zkazit několika dost nešťastně vymyšlenými a provedenými vedlejšími figurami. Nebo přemítáním (při závěrečném parodickém duetu Nory s Helmerem), proč Nebeský už zase nutí do hudebních čísel herce, kteří neumějí zpívat; tím spíš, že předtím Hana Seidlová několikrát předvede, jak by měl takový hudební výstup vypadat.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme