Začnu figurou, kterou jsem včera skončil: na plenérové představení Orfea na Štvanici jsem šel s jistou dávkou nedůvěry – a byl z toho zážitek nadmíru příjemný. I když s Orfeem a jeho mýtem souvisela Nebeského inscenace dost volně. Barvitou a rozevlátou podívanou se spíš ne úplně zřetelně prodírají dvě základní linie: orfeovská, spojená s láskou i smrtí, a – řekněme - myrrhovská, ve které je dominantním motivem incest.
Nebeský spolu se svými obvyklými spolupracovníky (Lucií Trmíkovou, Davidem Prachařem a kostýmní výtvarnicí Petrou Vlachynskou), s tanečníky z 420 People a také s dramaturgem a autorem scénáře Martinem Hýčou vytvořil racionálně obtížně proniknutelný tvar. Ve štvanickém plenéru se přitom velmi šťastně sešly prvky, které sice u tohoto režiséra lze očekávat, ale v posledních letech už občas působily jako manýra: výtvarná přebujelost, nemotivované přechody mezi jednotlivými rovinami textu, křiklavá parodie či pokleslost v kontrastu s vážně pojatými pohybovými pasážemi.
Podrobněji budu o Orfeovi psát do Divadelních novin, takže zde už jen malé postesknutí: věčná škoda, že tahle inscenace nepřežije babí léto (na zmrznutí to ostatně bylo už včera). Představuje totiž špičkovou položku nejen v rámci tvorby samotného Nebeského, ale i celého českého divadla.
Nebeský spolu se svými obvyklými spolupracovníky (Lucií Trmíkovou, Davidem Prachařem a kostýmní výtvarnicí Petrou Vlachynskou), s tanečníky z 420 People a také s dramaturgem a autorem scénáře Martinem Hýčou vytvořil racionálně obtížně proniknutelný tvar. Ve štvanickém plenéru se přitom velmi šťastně sešly prvky, které sice u tohoto režiséra lze očekávat, ale v posledních letech už občas působily jako manýra: výtvarná přebujelost, nemotivované přechody mezi jednotlivými rovinami textu, křiklavá parodie či pokleslost v kontrastu s vážně pojatými pohybovými pasážemi.
Podrobněji budu o Orfeovi psát do Divadelních novin, takže zde už jen malé postesknutí: věčná škoda, že tahle inscenace nepřežije babí léto (na zmrznutí to ostatně bylo už včera). Představuje totiž špičkovou položku nejen v rámci tvorby samotného Nebeského, ale i celého českého divadla.
více informací o inscenaci zde
recenez vyšla v Divadelních novinách 16/2017 (k přečtení zde)
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme